Zvířecí telepatie
Ty vzbudily pozornost jeho krajana, slavného výzkumníka v oblasti telepatie a krotitele zvířat V.L.Durova, který byl přesvědčen, že zvířata mohou číst naše myšlenky.
Byl až do své smrti ředitelem laboratoře zvířecí psychologie v Moskvě.
Podnícen Kajinského články se chtěl vážněji zabývat zvířecí telepatií.
Spolu s významným neurologem a fyziologem V.M.Bechtěrevem se v ústavu uskutečnila pod Durovovým vedením řada pokusů, která měla dalším vědcům dodat odvahu k práci.
Neurolog sepsal složité příkazy a podal je krotiteli, jenž je telepaticky a bez gestikulace sdělil svým zvířatům.Kupodivu byly skoro vždy přesně provedeny.
Durov
například hleděl německému ovčáckému psu Marsovi vteřinu mlčky do
očí.()br))Mars měl aportovat předmět, který se nacházel v jemu neznámém
prostoru nad úrovní jeho hlavy a jehož se Durov nikdy nedotkl.
Čichem by tedy nic nezmohl.
Pes
pak přešel do vedlejší místnosti, opřel se o každý z tří stolů, které
tam stály aby viděl, co na nich je a nakonec vzal do zubů telefonní
seznam, který ležel na třetím stole. Ten přinesl Durovovi.A byl to
hledaný předmět.
A právě občasné chyby zvířecích kandidátů jsou dalším důkazem telepatie.
Jednou požadavek zněl, aby pes vzal zlatou plaketu z manžety na Durovově kabátě, ale nakonec se všichni shodli na řetízku jiného muže.
Při experimentu pes hned běžel k muži s řetízkem, několikrát jej obkroužil, ale potom se rozběhl k Durovovi, aby se zuby dotkl jeho plakety.
Někdy zvířata prováděla pokyny, které byly zamýšleny až pro další pokusy. To vše svědčí o tom, že zvířata zachytávala i necílené myšlenky.
Od Durovovi smrti se nikomu dalšímu nepodařilo uskutečnit mezi člověkem a zvířetem tak harmonický přenos zpráv.Nejblíže se dostal německý cvičitel Hans Brick. Stejně jako Durov byl přesvědčen, že zvířata ho poslouchají díky duševnímu kontaktu a jednou to předvedl impozantním způsobem.
Během druhé světová války strávil Brick nějaký čas jako válečný zajatec v Anglii. Po svém propuštění jej jistá britská filmová společnost požádala, aby při natáčení dohlížel na divoká zvířata.Měl být přítomen i lidožroutský lev Habibi z londýnské zoo. Toho lva už dobře znal z dřívější doby.
V natáčecí den jednoho nedělního rána se Brick vydal do zoo. Tam s Habibim uzavřel smlouvu o neútočení. Lev se prý bude při svém výletu na svobodu chovat pokojně.
Brick pak otevřel Habibiho ohradu.
Zvířata v zoo hystericky zareagovala. Králíků a pávů, kteří se volně pohybovali kolem se zmocnila panika, ale obří pán džunglí si jich nevšímal.
Poslušně jako psík ťapkal vedle svého mentálního partnera.
Společně došli k bráně, kde čekal vůz s transportní klecí. Obávaný lev se do ní bez jakéhokoli nucení odebral.
I během natáčení vzorově spolupracoval a následovně se bez potíží znovu nechal převést do své ohrady.
Od té doby se s telepatií zvířat uskutečnila celá řada pokusů.
Takřka všechny statisticky bezchybně dokázaly existenci přenosu myšlenek mezi zvířaty a lidmi.
Tyto testy u zvířat sice dnes nejsou na denním pořádku, ale nejsou ani tabu.
Přenos myšlenek mezi člověkem a zvířetem byl de facto dokázán.I další paraschopnosti, zvlášť telekineze jsou nepopíratelné. Nemáme k dispozici tolik výsledků, ale existují.
V současnosti jsme se se zatnutými zuby smířili i se zvířecí schopností předpovídat a nebojíme se dokoce ani exotických teorií.
Nejoriginálnější z nich je hypotéza anglického archeologa T.C.Lethbridge, tvrdící, že kočičí fousky mohou být čímsi jako „přirozenou virgulí.“