Žáruvzdorný Natham Coker
8. 11. 2007
K nejslavnějším případům tohoto druhu patří příběh černocha Nathana Cokera z Dentonu.
Narodil se roku 1814. Jeho rodiče byli otroky u jednoho soudce a on tím pádem také. Mnoho bělochů nakládalo se svými otroky tak slušně, že ti během americké občanské války bojovali na straně svých pánů za Jih.
Nathanův majitel byl ale z jiného těsta. Svým sadistickým sklonům ponechával volný průběh a chlapci navíc nedával celé dny nic jíst. Trýzněný černoch přitom objevil svou výjimečnou schopnost.
Jednoho dne odpoledne se zdržoval v kuchyni, aby alespoň vdechoval vůni toho, co nesměl jíst. Náhle se už nedokázal ovládnout. Díky ukrutnému hladu zapomněl na zákaz i jakoukoli opatrnost. Sáhl do kotle s vroucí vodou, vytáhl jeden knedlík a dychtivě si jej strčil do úst. Ve stejné chvíli si uvědomil, že se popálil. Měl však jen pocit horkosti, protože sám necítil žádnou bolest, ani v ruce, ani v ústech. Ve skutečnosti se vůbec nezranil.
Brzy na to Natham zjistil, že se nemůže spálit.
Zkoušel polykat vroucí potravu - kupříkladu tuk z vařících se polévek - a přitom se zdálo, že jej extrémní žár vůbec nezajímá.
Jaké povolání si zvolil muž s tímhle talentem po svém osvobození? Stal se kovářem.
Jeho zvyk brát do ruky do ruda rozžhavené odlitky z pece holou rukou a v tomto stavu je zpracovávat vzbudil pochopitelně pozornost.
Zpráva se šířila.
Zájem odborníku a veřejnosti na sebe nedal dlouho čekat
Roku 1871 by Coker pozvám k přezkoumání jeho schopnosti do Eastonu v Marylandu.
Před dvěma redaktory od novin, dvojicí lékařů a několika prominentními občany si podržel do běla rozžhavenou železnou lopatu na spodní straně chodidla. Po novém rozžhavení Coker plát lopaty olízl.
Aby toho nebylo dost, nechal si roztavené olovo nalít do ruky, naplnil si s ním ústa a tak dlouho jej před zděšenými diváky válel na jazyku, dokud neztvrdlo. Chladný kus olova šel z ruky do ruky.
Po každém pokusu lékaři Nathana prohlédli. Nezjistili ani to nejmenší zranění.
New York Herald Tribune referoval o tomto představení a vyjádřil to, co všichni cítili: neuvěřitelný údiv.
Ještě podivnější je, když odolnost proti žáru a ohni je jen jednou z více paranormálních schopností jedné jediné osoby.Je nabíledni, že takové případy jsou ojedinělé.
Ale jsou....
Narodil se roku 1814. Jeho rodiče byli otroky u jednoho soudce a on tím pádem také. Mnoho bělochů nakládalo se svými otroky tak slušně, že ti během americké občanské války bojovali na straně svých pánů za Jih.
Nathanův majitel byl ale z jiného těsta. Svým sadistickým sklonům ponechával volný průběh a chlapci navíc nedával celé dny nic jíst. Trýzněný černoch přitom objevil svou výjimečnou schopnost.
Jednoho dne odpoledne se zdržoval v kuchyni, aby alespoň vdechoval vůni toho, co nesměl jíst. Náhle se už nedokázal ovládnout. Díky ukrutnému hladu zapomněl na zákaz i jakoukoli opatrnost. Sáhl do kotle s vroucí vodou, vytáhl jeden knedlík a dychtivě si jej strčil do úst. Ve stejné chvíli si uvědomil, že se popálil. Měl však jen pocit horkosti, protože sám necítil žádnou bolest, ani v ruce, ani v ústech. Ve skutečnosti se vůbec nezranil.
Brzy na to Natham zjistil, že se nemůže spálit.
Zkoušel polykat vroucí potravu - kupříkladu tuk z vařících se polévek - a přitom se zdálo, že jej extrémní žár vůbec nezajímá.
Jaké povolání si zvolil muž s tímhle talentem po svém osvobození? Stal se kovářem.
Jeho zvyk brát do ruky do ruda rozžhavené odlitky z pece holou rukou a v tomto stavu je zpracovávat vzbudil pochopitelně pozornost.
Zpráva se šířila.
Zájem odborníku a veřejnosti na sebe nedal dlouho čekat
Roku 1871 by Coker pozvám k přezkoumání jeho schopnosti do Eastonu v Marylandu.
Před dvěma redaktory od novin, dvojicí lékařů a několika prominentními občany si podržel do běla rozžhavenou železnou lopatu na spodní straně chodidla. Po novém rozžhavení Coker plát lopaty olízl.
Aby toho nebylo dost, nechal si roztavené olovo nalít do ruky, naplnil si s ním ústa a tak dlouho jej před zděšenými diváky válel na jazyku, dokud neztvrdlo. Chladný kus olova šel z ruky do ruky.
Po každém pokusu lékaři Nathana prohlédli. Nezjistili ani to nejmenší zranění.
New York Herald Tribune referoval o tomto představení a vyjádřil to, co všichni cítili: neuvěřitelný údiv.
Ještě podivnější je, když odolnost proti žáru a ohni je jen jednou z více paranormálních schopností jedné jediné osoby.Je nabíledni, že takové případy jsou ojedinělé.
Ale jsou....
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář