Tajemno - aneb co neumíme do dnešního dne vysvětlit.(92)
19. 9. 2007
Americký fyzik
Michael Talbot referuje ve své knize "Za kvantovou hranicí" o vlastním
prožitku OOB ve svém mladí. Popisuje jej takto:
Jedné noci měl neobvykle živý sen. Vznášel se nad svým tělem a shora na sebe shlížel. Bylo to ohromující, neboť tento pocit stejně jako jeho ložnice působily naprosto reálně a všedně, a vůbec ne jako ve snu. Rozhodl se toho využít a bez těla se poohlédnout kolem. odplul tedy do obývacího pokoje. Celou dobu žasl nad tím, že tento prožitek neměl v sobě nic z uvolněnosti nějakého snu. Naopak. Nic se mu nezdálo rozmazané nebo nereálné. každý jednotlivý předmět, každý kus nábytku i všechno ostatní stálo na svém místě.Vypadalo to, jako by skutečně putoval domem.
"Pocit, že se vznáším," říká sám Talbot, "byl tak oblažující, že jsem zapomněl na všechny nesrovnalosti a prostě plul dál. Dostal jsem se k jednomu z velkých oken. Dříve, než jsem mohl změnit kurz jsem jím bez námahy pronikl a ocitl se venku. Otočil jsem se, abych se podíval, zda jsem okno nepoškodil. přitom jsem pohlédl dolů do vlhké trávy. Náhle jsem zahlédl knihu.
Sestoupil jsem níž, abych mohl přečíst její název. Byla do sbírka povídek od Guy de
Maupassanta, pocházející z devatenáctého století. Pochopitelně jsem jméno slavného spisovatele znal. Nikdy mne však nijak zvlášť nezaujal, takže jsem si nedokázal vysvětlit, jaký význam by pro mě měla mít jeho antalogie.
Jak je známo, sny člověku poskytují podněty, i když v symbolické a skryté formě. O to se tu však nejednalo.Na druhé straně jsem v ničím nemotivované přítomnosti knihy rozpoznal onu pro sny tak typickou absurdnost, kterou jsem dosud postrádal. S tímto poznáním noční výlet mimo mé tělo skončil."
Talbotovou další vzpomínkou bylo procitnutí ráno. Když o chvíli později vyrazil do školy, oslovila ho sousedka. vyprávěla mu, že se byla projít v lese, nedaleko jejich domu. přitom ztratila knihu půjčenou z knihovny. Bylo jí to velice nepříjemné, jelikož se jednalo o poměrně vzácnou sbírku povídek od Guy de Maupassanta z minulého století. Zeptala se ho, zda knihu někde neviděl.. jeho úžas neznal mezí. Vyprávěl sousedce svůj sen. Bez okolků potom vyrazili k místu, kde Talbot knihu z ptačí perspektivy zahlédl. A přesně tam také ležela.
"Pro můj zážitek existuje více vysvětlení," píše Talbot. "To nejpravděpodobnější je snad toto: Má mysl či její část opustila ve spánku mé tělo a knihu doopravdy viděla.
Tehdy mě poprve napadla zneklidňující a vědecky nepodložená myšlenka, že vědomí a všechny vjemy a pocity, které jsou definovány pod pojmem "Já", nejsou s biologickým mozkem spojeny do té míry, jak se dosud předpokládalo."
Zarážející historka, ale snad přece "jen" spojení neuvěřitelných náhod.
Před případem OOB číslo dvěvšak musí kapitulovat i náhoda.
Jedné noci měl neobvykle živý sen. Vznášel se nad svým tělem a shora na sebe shlížel. Bylo to ohromující, neboť tento pocit stejně jako jeho ložnice působily naprosto reálně a všedně, a vůbec ne jako ve snu. Rozhodl se toho využít a bez těla se poohlédnout kolem. odplul tedy do obývacího pokoje. Celou dobu žasl nad tím, že tento prožitek neměl v sobě nic z uvolněnosti nějakého snu. Naopak. Nic se mu nezdálo rozmazané nebo nereálné. každý jednotlivý předmět, každý kus nábytku i všechno ostatní stálo na svém místě.Vypadalo to, jako by skutečně putoval domem.
"Pocit, že se vznáším," říká sám Talbot, "byl tak oblažující, že jsem zapomněl na všechny nesrovnalosti a prostě plul dál. Dostal jsem se k jednomu z velkých oken. Dříve, než jsem mohl změnit kurz jsem jím bez námahy pronikl a ocitl se venku. Otočil jsem se, abych se podíval, zda jsem okno nepoškodil. přitom jsem pohlédl dolů do vlhké trávy. Náhle jsem zahlédl knihu.
Sestoupil jsem níž, abych mohl přečíst její název. Byla do sbírka povídek od Guy de
Maupassanta, pocházející z devatenáctého století. Pochopitelně jsem jméno slavného spisovatele znal. Nikdy mne však nijak zvlášť nezaujal, takže jsem si nedokázal vysvětlit, jaký význam by pro mě měla mít jeho antalogie.
Jak je známo, sny člověku poskytují podněty, i když v symbolické a skryté formě. O to se tu však nejednalo.Na druhé straně jsem v ničím nemotivované přítomnosti knihy rozpoznal onu pro sny tak typickou absurdnost, kterou jsem dosud postrádal. S tímto poznáním noční výlet mimo mé tělo skončil."
Talbotovou další vzpomínkou bylo procitnutí ráno. Když o chvíli později vyrazil do školy, oslovila ho sousedka. vyprávěla mu, že se byla projít v lese, nedaleko jejich domu. přitom ztratila knihu půjčenou z knihovny. Bylo jí to velice nepříjemné, jelikož se jednalo o poměrně vzácnou sbírku povídek od Guy de Maupassanta z minulého století. Zeptala se ho, zda knihu někde neviděl.. jeho úžas neznal mezí. Vyprávěl sousedce svůj sen. Bez okolků potom vyrazili k místu, kde Talbot knihu z ptačí perspektivy zahlédl. A přesně tam také ležela.
"Pro můj zážitek existuje více vysvětlení," píše Talbot. "To nejpravděpodobnější je snad toto: Má mysl či její část opustila ve spánku mé tělo a knihu doopravdy viděla.
Tehdy mě poprve napadla zneklidňující a vědecky nepodložená myšlenka, že vědomí a všechny vjemy a pocity, které jsou definovány pod pojmem "Já", nejsou s biologickým mozkem spojeny do té míry, jak se dosud předpokládalo."
Zarážející historka, ale snad přece "jen" spojení neuvěřitelných náhod.
Před případem OOB číslo dvěvšak musí kapitulovat i náhoda.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář