Tajemno - aneb co neumíme do dnešního dne vysvětlit.
31. 8. 2007
10. srpna 1901 si dvě Angličanky Charlotte Moberlyová a dr. Eleanor Jourdainová takový výlet do minulosti udělaly. I tento případ je vzorový. Byl zkoumán ze všech stran, proklepáván ve slabých místech a takřka fanaticky vyvracen. Dosud však zůstal hádankou a to to bylo i v době jeho stoletého výročí, v roce 2001.
Obě dámy navštívily park v zámku Versailles. Když se dost naobdivovaly okázalému obřímu paláci Ludvíka XVI, chtěly se projít k Petit Trianon.
Byly ve Versailles poprve, a tak si si spletly přímou cestu k zámečku, jež kdysi býval oblíbeným letním sídlem královny Marie Antoinetty. Náhle se ocitly na tmavé, zastíněné zahradní cestičce. Nejistě kráčely dál a znovu přišly do světla. Ke svému údivu spatřily několik zpustlých zemědělských budov, před nimiž stál zrezivělý pluh. Pak přišly k malému kamennému domku, před nímž právě podávala jedna žena mladé dívce džbán. Obě měly staromódní šaty. Dva distingovaně vyhlížející muži - jeden mladší a jeden starší - se blížili k Angličankám. I jejich oblek byl z dávných časů : Měly dlouhé, tmavě zelené suknice stejně jako třírohé klobouky na hlavě a máchali nemoderními hůlkami. Snad to byli zahradníci, jelikož nedaleko leželo zahradní nářadí a kára s pluhem. Na druhé straně však pak z mužů vyzařovala příliš velká autorita.
Ženy se skvělou francouzštinou zeptaly obou mužů na cestu. Ti ukázali na malý hudební pavilónek, kruhovou stavbu, na jejíchž schůdcích seděl muž v těžkém černém kabátě a pomačkaném klobouku. Měl tmavou tvář s jizvami po neštovicích.Čímsi vzbuzoval strach. Obě anglické dámy popsaly později jeho výraz v tváři jako "zlomyslný a podivně prázdný."
Váhavě se zastavily v určité vzdálenosti před nevelkou budovou a neodvažovaly se přistoupit blíž.
Když tam tak stály, uslyšely za sebou rychlé kroky. Objevil se jakýsi mladík. I on měl tlustý plášť a široký klobouk stejně jako boty s přezkou. Na něm však nebylo nic podivného. Budil dojem dokonalého gentlemana.
Starobylou francouzštinou popsal návštěvnicím cestu k zámečku Petit Trianon, který ovšem nazýval "la maison", jak to dělávala Marie Antoinetta. Při vší laskavosti působil rozrušeně a uspěchaně. Sotva jim odpověděl a utíkal dál.
Podle jeho rady se obě slečny vydaly po malém můstku přes úzkou roklinu. Dorazily do zahrady, která připomínala anglický styl. Teď spatřily Petit Trianon.
Okna byla opatřena okenicemi. na terase seděla blondýna ve středním věku, která pracovala na kresbě skupiny stromů. Měla na sobě lehký letní oděv a klobouk s širokou krempou. V tu chvíli k ní dorazil týž mladík, jež předtím Angličankám slušně, ale ve spěchu ukázal cestu. Hluboce se před malířkou uklonil a sděloval jí nějakou zprávu.
Obě dámy navštívily park v zámku Versailles. Když se dost naobdivovaly okázalému obřímu paláci Ludvíka XVI, chtěly se projít k Petit Trianon.
Byly ve Versailles poprve, a tak si si spletly přímou cestu k zámečku, jež kdysi býval oblíbeným letním sídlem královny Marie Antoinetty. Náhle se ocitly na tmavé, zastíněné zahradní cestičce. Nejistě kráčely dál a znovu přišly do světla. Ke svému údivu spatřily několik zpustlých zemědělských budov, před nimiž stál zrezivělý pluh. Pak přišly k malému kamennému domku, před nímž právě podávala jedna žena mladé dívce džbán. Obě měly staromódní šaty. Dva distingovaně vyhlížející muži - jeden mladší a jeden starší - se blížili k Angličankám. I jejich oblek byl z dávných časů : Měly dlouhé, tmavě zelené suknice stejně jako třírohé klobouky na hlavě a máchali nemoderními hůlkami. Snad to byli zahradníci, jelikož nedaleko leželo zahradní nářadí a kára s pluhem. Na druhé straně však pak z mužů vyzařovala příliš velká autorita.
Ženy se skvělou francouzštinou zeptaly obou mužů na cestu. Ti ukázali na malý hudební pavilónek, kruhovou stavbu, na jejíchž schůdcích seděl muž v těžkém černém kabátě a pomačkaném klobouku. Měl tmavou tvář s jizvami po neštovicích.Čímsi vzbuzoval strach. Obě anglické dámy popsaly později jeho výraz v tváři jako "zlomyslný a podivně prázdný."
Váhavě se zastavily v určité vzdálenosti před nevelkou budovou a neodvažovaly se přistoupit blíž.
Když tam tak stály, uslyšely za sebou rychlé kroky. Objevil se jakýsi mladík. I on měl tlustý plášť a široký klobouk stejně jako boty s přezkou. Na něm však nebylo nic podivného. Budil dojem dokonalého gentlemana.
Starobylou francouzštinou popsal návštěvnicím cestu k zámečku Petit Trianon, který ovšem nazýval "la maison", jak to dělávala Marie Antoinetta. Při vší laskavosti působil rozrušeně a uspěchaně. Sotva jim odpověděl a utíkal dál.
Podle jeho rady se obě slečny vydaly po malém můstku přes úzkou roklinu. Dorazily do zahrady, která připomínala anglický styl. Teď spatřily Petit Trianon.
Okna byla opatřena okenicemi. na terase seděla blondýna ve středním věku, která pracovala na kresbě skupiny stromů. Měla na sobě lehký letní oděv a klobouk s širokou krempou. V tu chvíli k ní dorazil týž mladík, jež předtím Angličankám slušně, ale ve spěchu ukázal cestu. Hluboce se před malířkou uklonil a sděloval jí nějakou zprávu.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář