Odolnost proti ohni
29. 10. 2007
Tělo tu a tam projeví zvláštní schopnosti.
Odolnost proti ohni je jednou z nejpodivnějších, obzvlášť když si uvědomíme, jak to bolí, když si spálíme třeba jen prst.
Ne každý z nás je koneckonců Lawrencem z Arábie, který zápalky hasí pomocí prstů. Když už jsme se zmínili o tom, v čem tento trik spočívá odpověděl:„Trik je v tom, že si nic neděláte z toho, že to bolí.“To ovšem nemusí každému vyhovovat.
I přes zničující účinky, který má obrovský žár na lidské tělo, existuje zvláštní afinita mezi člověkem a ohněm.
Za jistých rámcových okolností je možno se před ním alespoň částečně chránit, jak to dokazuje třeba běh přes rozžhavené uhlí.
14.dubna 1985 se v Pasadeně shromáždilo více než 1000 osob.
Měli se podílet na obřím pokusu, který vedl plazmový fyzik dr. Bernard Leikind a psycholog William MCCarthy.
Úmyslem vědců bylo zbavit tajemství běh přes rozpálené uhlí, fenomén více známý až od osmdesatých let. Fenomén, jako běh přes oheň a rozpálené uhlí nijak zvlášť netrénovaných současníků je často uváděn jako důkaz pro vnitřní sílu ducha.A tomu chtěli vedoucí pokusu věcně odporovat.
Dr.Leikind shromážděným vysvětlil, co považuje za fyzikální podstatu běhu přes rozpálené uhlí. Hovořil o rozdílných množstvích tepelné energie, o ochranné funkci vlhké spodní plochy nohou a o dalších přírodních zákonech.
Poté pozval všechny k ohništi, kde na odvážlivce čekal koberec žhavého uhlí s teplotou kolem sedmi set padesáti stupňů.
Žár stoupající z ohniště byl tak velký, že ještě ze vzdálenosti asi deseti metrů byl značně nepříjemný. Přesto se 125 lidí odhodlalo a naboso přeběhlo přes žhavé uhlí.
Nikdo z nich nebyl ve stavu mystické extáze nebo hypnózy.Mobilizaci vnitřních sil (ať už jakékoli povahy) ovlivnil však dr. Leikind bez pochyb tím, že přenesl na dav svou bezvýhradnou víru v čistě fyzikální podstatu běhu po rozžhavených uhlících.
Všichni přešli bez jakékoli přípravy a použití jakýchkoli pomocných prostředků nezraněni přes žhavé uhlí, mezi nímž proskakovaly plamínky.
Spodní strany nohou běžců přes oheň byly potom dokonce ještě studenější.
Faktem je, že zcela obyčejní lidé mohou konkurovat východním jogínům, aniž by před tím léta meditovali.
Uspokojující vysvětlení pro tyto schopnosti, vlastní nám všem, neexistuje.
U přírodních národů to mají jednodušší.
Běh přes rozžhavené uhlí se koná zpravidla během náboženských ceremonií ve stavu vytržení. K tomu je třeba poukázat na tělesné jevy, které jsou sto vyvolat tranz. V případě vystresovaných manažerů však musí být ve hře něco elementárnějšího - cosi z nekonečných hlubin lidské přirozenosti.
Ale půjdeme ještě dál.
Někteří lidé jsou prostě „žáruvzdorní.“
Odolnost proti ohni je jednou z nejpodivnějších, obzvlášť když si uvědomíme, jak to bolí, když si spálíme třeba jen prst.
Ne každý z nás je koneckonců Lawrencem z Arábie, který zápalky hasí pomocí prstů. Když už jsme se zmínili o tom, v čem tento trik spočívá odpověděl:„Trik je v tom, že si nic neděláte z toho, že to bolí.“To ovšem nemusí každému vyhovovat.
I přes zničující účinky, který má obrovský žár na lidské tělo, existuje zvláštní afinita mezi člověkem a ohněm.
Za jistých rámcových okolností je možno se před ním alespoň částečně chránit, jak to dokazuje třeba běh přes rozžhavené uhlí.
14.dubna 1985 se v Pasadeně shromáždilo více než 1000 osob.
Měli se podílet na obřím pokusu, který vedl plazmový fyzik dr. Bernard Leikind a psycholog William MCCarthy.
Úmyslem vědců bylo zbavit tajemství běh přes rozpálené uhlí, fenomén více známý až od osmdesatých let. Fenomén, jako běh přes oheň a rozpálené uhlí nijak zvlášť netrénovaných současníků je často uváděn jako důkaz pro vnitřní sílu ducha.A tomu chtěli vedoucí pokusu věcně odporovat.
Dr.Leikind shromážděným vysvětlil, co považuje za fyzikální podstatu běhu přes rozpálené uhlí. Hovořil o rozdílných množstvích tepelné energie, o ochranné funkci vlhké spodní plochy nohou a o dalších přírodních zákonech.
Poté pozval všechny k ohništi, kde na odvážlivce čekal koberec žhavého uhlí s teplotou kolem sedmi set padesáti stupňů.
Žár stoupající z ohniště byl tak velký, že ještě ze vzdálenosti asi deseti metrů byl značně nepříjemný. Přesto se 125 lidí odhodlalo a naboso přeběhlo přes žhavé uhlí.
Nikdo z nich nebyl ve stavu mystické extáze nebo hypnózy.Mobilizaci vnitřních sil (ať už jakékoli povahy) ovlivnil však dr. Leikind bez pochyb tím, že přenesl na dav svou bezvýhradnou víru v čistě fyzikální podstatu běhu po rozžhavených uhlících.
Všichni přešli bez jakékoli přípravy a použití jakýchkoli pomocných prostředků nezraněni přes žhavé uhlí, mezi nímž proskakovaly plamínky.
Spodní strany nohou běžců přes oheň byly potom dokonce ještě studenější.
Faktem je, že zcela obyčejní lidé mohou konkurovat východním jogínům, aniž by před tím léta meditovali.
Uspokojující vysvětlení pro tyto schopnosti, vlastní nám všem, neexistuje.
U přírodních národů to mají jednodušší.
Běh přes rozžhavené uhlí se koná zpravidla během náboženských ceremonií ve stavu vytržení. K tomu je třeba poukázat na tělesné jevy, které jsou sto vyvolat tranz. V případě vystresovaných manažerů však musí být ve hře něco elementárnějšího - cosi z nekonečných hlubin lidské přirozenosti.
Ale půjdeme ještě dál.
Někteří lidé jsou prostě „žáruvzdorní.“
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář