Jdi na obsah Jdi na menu
 


Fenomén vidění kůží

15. 11. 2007
Zkoumání fenoménu vidění kůží má dlouhou tradici a dodnes pokračuje s nezmenšenou měrou.
11. září 1937 pochodoval Kuda Bux v Liverpoolu se zalepenýma očima, na kterých byli ještě kovové pláty omotané šálou, po úzké vnější římse kolem vrcholku jedné budovy.
Dosud ani profesionální varietní umělci ho nedokázali napodobit.
Tvrdil, že vidí kůží.
Uspokojující vysvětlení ve smyslu klasické vědy nebylo a není ani možné. Nejrůznější zprávy ale můžeme sledovat daleko do minulosti.
Existuje kupříkladu poznámka ze 17. století, v níž irský vědec Robert Boyle zmiňuje muže, jehož schopnost vidět byla přejata hmatových smyslem.
V 18. století narazili evropští výzkumníci na ostrovech Samoa na jedince, od narození slepé, kteří dokázali vidět kůží.
K nejznámějším pionýrům těchto výzkumů patří francouzský univerzitní profesor Louis Farigoule, známý pod autorským pseudonymem Jules Romains.()br))Podle jeho teorie, obsahuje lidská kůže určité „vidoucí buňky,“ specifická nervová zakončení, jež mohou být lidmi za zvláštních okolností aktivována.
Úvaha ne zcela od věci, protože i kupříkladu oko sépie vzniklo v průběhu evoluce z určité části kůže, kde vzrostla citlivost na světlo.
Na druhé straně tomu odporuje skutečnost, že lidské oko je přilehlou částí mozku a ubíralo se tak po jiné vývojové cestě.
Ale kdo ví....
Romainsovi se na Štědrý večer roku 1922 ovšem podařila pozoruhodná demonstrace.
Třem testovaným osobám bylo zamezeno vidět. Přesto mohli rozeznávat obrazy, čísla, barvy, tvary a další skutečnosti, pokud si předmět podrželi před čelem, nebo po něm přejeli prsty.
Roku 1921 se ve svém díle zmiňuje o osobách, které dokázaly vidět špičkami svých prstů, tvářemi a dokonce i břichem.
Ve třicátých letech vzbudil pozornost dr. Manuel Chaves z Brazilie. Zkoumal víc jak čtyři sta slepých pacientů a přitom zjistil, že alespoň tucet z nich je schopno „vidět kůží.“ Předstíraná slepota byla vyloučena, neboť zřítelnice postižených se při světle neměnily, což je efekt, který nemůže mít nikdo pod kontrolou.
3. května 1936 dvanáctiletý chlapec předvedl před stopadesáti lékaři svou schopnost „vidět kůží.“ Oči mu osobně zavázali slavní oční specialisté. To Patovi ale nebránilo v tom, aby zcela„normálně“ viděl, četl a popisoval své okolí. Lékaři museli nakonec přiznat porážku. Jednoznačně konstatovali, že chlapec má paranormální“ smyslové schopnosti.
Roku 1957 Ind Ved Mehta popisuje, jak se bez potíží vyzná v přeplněných indických ulicích a dokonce zde jezdí na kole, třebaže po zápalu mozkových blan ve třech letech ztratil zrak. Kůže mu podle jeho vysvětlení nahradila oči.
V lednu 1960 běžela na americké televizní stanici série s příznačným názvem „Lidé jsou podivní.“
Jednou z těchto zvláštních osob byla i čtrnáctiletá Margaret z Virginie.
 
Tvrdila, že dokáže vidět i se zavázanýma očima a vskutku to předvedla. Mimo jiné takto hrála dokonce i dámu. Její otec uvedl, že dcera svou schopnost objevila v dětství a díky tréninku jí přivedla k dokonalosti.
Teprve po roce 1963 se začala věda touto věcí vážně zabývat. Podnětem k tomu byl případ Rusky Rosy Kuleškové, která i přes zavázané oči mohla špičkami prstů a dlaněmi číst noviny i notové záznamy. Hmatový smysl čí infračervené vidění - vědci se domnívali, že Rosa je schopna vnímat rozdílnou absorpci tepla. To však vyloučila skutečnost, že Ruska mohla poznat i to, co bylo promítáno na skleněnou desku.
Od té doby jsou známy stále další a další obdobné případy a jejich zkoumání bylo bezúspěšné.
Mezitím byl již dokonce zaveden odborný termín pro tento rozčilující fenomén - „Dermooptika“ - další umělé slovo k zahalení skutečnosti, že jsme znovu bezradní.
Tak uzavřeme malou přehlídku podivných jevů, které pozorujeme u lidí.Pochopitelně lze uvést ještě bezpočet dalších zvláštností.
Ty, které byly systematicky vybrány však dokazují, že jen velmi málo, ne-li dokonce nic nevypadá ve skutečnosti tak, jak nás tomu učili ve škole.
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář