Příběh obyčejné ženy 9
24. 2. 2008
Když dopili kávu, Honza si sedl
k televizi.
„Nevadí ti to, mamko“zavolal ještě z obýváku.
„Ne nevadí,“ odpověděla maminka. „Já si tady zatím popovídám s Janičkou.“
Pohladila jí po ruce.
„Tak nevím, děvenko, ale zdáš se mi nějaká unavená.Děje se něco?“
Jana se na ní podívala.
Vždycky jí měla ráda a vždycky si s ní rozuměla.
Váhala, jestli má začít mluvit o tom nesmyslném snu.
„Mami, zdály se ti někdy nějaké zlé sny?“
„To víš že jo, holčičko. Ty se občas zdají asi každému.“
„Já vím, ale takové ty sny, co jsou pořád stejné a opakují se několik dní po sobě.“
Maminka se na ní upřeně podívala.
„Jani, znáš mě. Vždycky jsi říkala, že jsem čarodějka. Nejsem, jenom se zajímám o bylinky a o věci, které spoustu lidí nezajímají.Dobře víš, že věřím v jisté věci, kterým jsi se vždycky jenom smála.“
Narovnala ubrus.
„Dávej si pozor, holčičko a až budeš cítit, že mi to opravdu chceš říct, tak přijď.“
Vstala a nakoukla do ledničky.„Zůstanete tu na večeři, ne?“
„Můžeme, kluci mají večeři v ledničce. Snad si jí ohřejí,“ povzdychla si Jana.“
Cítila, že maminka odvádí schválně hovor k něčemu jinému. Dost dobře nechápala proč.
Dávej si pozor holčičko... no ano, ale jak? Proboha, co má dělat, aby se ten hrozný sen pořád neopakoval? Nevěděla.
Přistoupila k mamince a chytla jí kolem krku.
„Dobře, zkusím se s tím nějak poprat a když to nepomůže, přijdu“... a vlepila jí pusu.
„Nevadí ti to, mamko“zavolal ještě z obýváku.
„Ne nevadí,“ odpověděla maminka. „Já si tady zatím popovídám s Janičkou.“
Pohladila jí po ruce.
„Tak nevím, děvenko, ale zdáš se mi nějaká unavená.Děje se něco?“
Jana se na ní podívala.
Vždycky jí měla ráda a vždycky si s ní rozuměla.
Váhala, jestli má začít mluvit o tom nesmyslném snu.
„Mami, zdály se ti někdy nějaké zlé sny?“
„To víš že jo, holčičko. Ty se občas zdají asi každému.“
„Já vím, ale takové ty sny, co jsou pořád stejné a opakují se několik dní po sobě.“
Maminka se na ní upřeně podívala.
„Jani, znáš mě. Vždycky jsi říkala, že jsem čarodějka. Nejsem, jenom se zajímám o bylinky a o věci, které spoustu lidí nezajímají.Dobře víš, že věřím v jisté věci, kterým jsi se vždycky jenom smála.“
Narovnala ubrus.
„Dávej si pozor, holčičko a až budeš cítit, že mi to opravdu chceš říct, tak přijď.“
Vstala a nakoukla do ledničky.„Zůstanete tu na večeři, ne?“
„Můžeme, kluci mají večeři v ledničce. Snad si jí ohřejí,“ povzdychla si Jana.“
Cítila, že maminka odvádí schválně hovor k něčemu jinému. Dost dobře nechápala proč.
Dávej si pozor holčičko... no ano, ale jak? Proboha, co má dělat, aby se ten hrozný sen pořád neopakoval? Nevěděla.
Přistoupila k mamince a chytla jí kolem krku.
„Dobře, zkusím se s tím nějak poprat a když to nepomůže, přijdu“... a vlepila jí pusu.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář