Příběh obyčejné ženy 8
23. 2. 2008
Odpoledne se vypravili k Honzovo mamince.
Šli sami dva. Páni synové byli po včerejší oslavě naprosto nepoužitelní.
Chytil jí za ruku.
Janě bylo dobře.
Najednou si připadala, jako kdysi, když spolu chodili.
Přitiskla se k němu a dala mu pusu na tvář.
Trochu otočil hlavu a políbil jí na rty.
„Ale, ale, tak ženuška se lísá. To je za to jak jsi byla protivná ráno, co? “Pohladil jí.
„Já vím, byla jsem protivná, ale mám nějaký problém.“
„Jaký?“ zvážněl.„Pověz mi to. Začínám mít strach. Třeba ti mohu pomoci.“
Zarazila se.
Nevěděla, jestli o tom všem může s manželem mluvit. Ještě si bude myslet, že se zbláznila.
„Jednou ti to řeknu, zlato, ale teď ne. Neboj, není to nic vážného, ale nebudeme si kazit dnešní odpoledne. Navíc, je to na delší vyprávění a na to není čas. Za chvilku jsme u mamky.“
Bylo krásné únorové odoledne. Skoro to vonělo jarem.
Podívala se do ještě studeného sluníčka a nadechla se chladného vzduchu.
Náhle jí její noční problémy připadaly neskutečné a vzdálené.Za chvilku už seděli u maminky a pochutnávali si na jejím štrůdlu.
„Teda mamko, ty jsi jednička. Nikdy jsem tak dobrý štrůdl nejedl. Takový umíš udělat jenom ty,“ cpal se Honza, až měl boule za ušima.
Podíval se na Janu.
Smála se.
Možná zrovna tohle budou jednou říkat její kluci.
Navíc, Honza měl pravdu.
Ten štrůdl je bezkonkurenční.
S chutí se do něj zakousla.
Šli sami dva. Páni synové byli po včerejší oslavě naprosto nepoužitelní.
Chytil jí za ruku.
Janě bylo dobře.
Najednou si připadala, jako kdysi, když spolu chodili.
Přitiskla se k němu a dala mu pusu na tvář.
Trochu otočil hlavu a políbil jí na rty.
„Ale, ale, tak ženuška se lísá. To je za to jak jsi byla protivná ráno, co? “Pohladil jí.
„Já vím, byla jsem protivná, ale mám nějaký problém.“
„Jaký?“ zvážněl.„Pověz mi to. Začínám mít strach. Třeba ti mohu pomoci.“
Zarazila se.
Nevěděla, jestli o tom všem může s manželem mluvit. Ještě si bude myslet, že se zbláznila.
„Jednou ti to řeknu, zlato, ale teď ne. Neboj, není to nic vážného, ale nebudeme si kazit dnešní odpoledne. Navíc, je to na delší vyprávění a na to není čas. Za chvilku jsme u mamky.“
Bylo krásné únorové odoledne. Skoro to vonělo jarem.
Podívala se do ještě studeného sluníčka a nadechla se chladného vzduchu.
Náhle jí její noční problémy připadaly neskutečné a vzdálené.Za chvilku už seděli u maminky a pochutnávali si na jejím štrůdlu.
„Teda mamko, ty jsi jednička. Nikdy jsem tak dobrý štrůdl nejedl. Takový umíš udělat jenom ty,“ cpal se Honza, až měl boule za ušima.
Podíval se na Janu.
Smála se.
Možná zrovna tohle budou jednou říkat její kluci.
Navíc, Honza měl pravdu.
Ten štrůdl je bezkonkurenční.
S chutí se do něj zakousla.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář