Příběh obyčejné ženy 7
11. 2. 2008
Vypadá pořád dobře, pomyslela si.Ale to mu přece říkat nebude.
„Už jsi se podíval do zrcadla, zlato? Ne? tak to honem naprav a pak mluv něco o starých kolenách.A nelekni se,“odsekla mu„Třeba uvidíš něco,o čem si budeš myslet, že to neznáš, ale prosím tě, umyj to.“
„No,no,“ zabručel Honza a odešel do koupelny.
Do koupelny...zase jí přejel mráz po zádech.
Připravila snídani pro ně dva.
Kluky nechá spát. Včera byli na slavě narozenin . Pro jednou bude hodná mamina a nebude je budit.
Honza sedl za stůl, už umyt a hladce vyholen.
„Hmmm...vajíčka,“ podivil se. „Co se to s tebou děje? Ta čtyřicítka tě nějak změnila. Tedy musím uznat, že k lepšímu.“
Zase se smál.
„Honzo,“ začala opatrně.„Ty jsi v noci neslyšel, že tě budím?“
„Ne, já ti spal jako zabitý.Tedy něco jsem slyšel, ale promiň, nešlo se probudit.“
Podíval se na ní.
„A proč jsi mne vlastně v noci budila? Že ty jsi po mně něco chtěla?“
„Jo chtěla,“ usmála se.„Ale máš smůlu. Už se to nebude dlouho opakovat. Zaspal jsi to.“
„Budu muset zkontrolovat kamaráda v nočním stolku, jestli nemá vybité baterky.“
Sekla po něm pohledem.„Ty Honzi, nezdá se ti naše koupelna nějaká divná?“
Teď zvážněl on. „Poslouchej jestli mi chceš říct, že tam chceš všechno nové, tak na to rychle zapomeň.“
Povzdechla si.
„Takhle jsem to zrovna nemyslela, ale zapomenu.Já vím,byla by to práce a navíc by ti utekla spousta sportovních pořadů.“
Dobrá nálada byla pryč.
„Už jsi se podíval do zrcadla, zlato? Ne? tak to honem naprav a pak mluv něco o starých kolenách.A nelekni se,“odsekla mu„Třeba uvidíš něco,o čem si budeš myslet, že to neznáš, ale prosím tě, umyj to.“
„No,no,“ zabručel Honza a odešel do koupelny.
Do koupelny...zase jí přejel mráz po zádech.
Připravila snídani pro ně dva.
Kluky nechá spát. Včera byli na slavě narozenin . Pro jednou bude hodná mamina a nebude je budit.
Honza sedl za stůl, už umyt a hladce vyholen.
„Hmmm...vajíčka,“ podivil se. „Co se to s tebou děje? Ta čtyřicítka tě nějak změnila. Tedy musím uznat, že k lepšímu.“
Zase se smál.
„Honzo,“ začala opatrně.„Ty jsi v noci neslyšel, že tě budím?“
„Ne, já ti spal jako zabitý.Tedy něco jsem slyšel, ale promiň, nešlo se probudit.“
Podíval se na ní.
„A proč jsi mne vlastně v noci budila? Že ty jsi po mně něco chtěla?“
„Jo chtěla,“ usmála se.„Ale máš smůlu. Už se to nebude dlouho opakovat. Zaspal jsi to.“
„Budu muset zkontrolovat kamaráda v nočním stolku, jestli nemá vybité baterky.“
Sekla po něm pohledem.„Ty Honzi, nezdá se ti naše koupelna nějaká divná?“
Teď zvážněl on. „Poslouchej jestli mi chceš říct, že tam chceš všechno nové, tak na to rychle zapomeň.“
Povzdechla si.
„Takhle jsem to zrovna nemyslela, ale zapomenu.Já vím,byla by to práce a navíc by ti utekla spousta sportovních pořadů.“
Dobrá nálada byla pryč.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář