Příběh obyčejné ženy 5
29. 1. 2008
Cítila, jak jí na těle vstávají všechny chloupky.
Měla strach.
Vzduchem plulo něco beztvarého, co mělo podobu muže se širokým kloboukem a vlajícím pláštěm. Vystupovalo to z koupelny a vznášelo se směrem k ložnici.
Chtěla vzbudit manžela, ale nemohla se ani pohnout.
Dokonce nemohla ani zavolat. Snažila se, ale nešlo to.
To něco doplulo ke dveřím ložnice. Zvedlo to hlavu a Jana uviděla jeho oči.
Nebyly to oči člověka. Byly žluté a zářily.
Nevnímala nic, kromě těch očí.
Najednou se to otočilo a zmizelo zpátky v koupelně.Zase to protivné drnčení budíku.
Posadila se.
Připadala si jako rozlámaná.
„Co se děje, že jsi dneska už vzhůru? Vždyť je sobota a můžeme si pospat,“udiveně se zeptal manžel.
„Nic, spi dál. Já dneska nějak nemohu.“
„Nejsi ty divná? Když musíš do práce, tak tě nemohu dostat z postele a když můžeš spát, tak tady strašíš,“ řekl manžel a otočil se na druhý bok.
Jsem divná, pomyslela si Jana. Komu normálnímu by se zdál úplně stejný sen dva dny za sebou. A navíc... ještě takový.
Pomalu vstala a zamířila si to do koupelny.
U dveří se zarazila, ale pak pohodila hlavou a vstoupila dovnitř.
Zase jí přejel mráz po zádech.
„Ale no tak,“ napomenula nahlas sama sebe.„ Jsi stará baba, tak měj rozum.“
Napustila si plnou vanu vody a spokojeně se do ní ponořila.
Koupel jí vždycky dokázala uklidnit.
Zavřela oči...
Měla strach.
Vzduchem plulo něco beztvarého, co mělo podobu muže se širokým kloboukem a vlajícím pláštěm. Vystupovalo to z koupelny a vznášelo se směrem k ložnici.
Chtěla vzbudit manžela, ale nemohla se ani pohnout.
Dokonce nemohla ani zavolat. Snažila se, ale nešlo to.
To něco doplulo ke dveřím ložnice. Zvedlo to hlavu a Jana uviděla jeho oči.
Nebyly to oči člověka. Byly žluté a zářily.
Nevnímala nic, kromě těch očí.
Najednou se to otočilo a zmizelo zpátky v koupelně.Zase to protivné drnčení budíku.
Posadila se.
Připadala si jako rozlámaná.
„Co se děje, že jsi dneska už vzhůru? Vždyť je sobota a můžeme si pospat,“udiveně se zeptal manžel.
„Nic, spi dál. Já dneska nějak nemohu.“
„Nejsi ty divná? Když musíš do práce, tak tě nemohu dostat z postele a když můžeš spát, tak tady strašíš,“ řekl manžel a otočil se na druhý bok.
Jsem divná, pomyslela si Jana. Komu normálnímu by se zdál úplně stejný sen dva dny za sebou. A navíc... ještě takový.
Pomalu vstala a zamířila si to do koupelny.
U dveří se zarazila, ale pak pohodila hlavou a vstoupila dovnitř.
Zase jí přejel mráz po zádech.
„Ale no tak,“ napomenula nahlas sama sebe.„ Jsi stará baba, tak měj rozum.“
Napustila si plnou vanu vody a spokojeně se do ní ponořila.
Koupel jí vždycky dokázala uklidnit.
Zavřela oči...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář