Příběh obyčejné ženy 13
15. 3. 2008
Když se probudila, bylo jí lépe.Podívala se na hodinky. Byla už jedna hodina po poledni.
Měla bych vstát a aspoň uvařit oběd, pomyslela si. Ale vůbec se jí nechtělo.
Ještě na chvilku se zavrtala do polštáře a začala třídit myšlenky.
V noci se jí zdál jako obvykle ten samý sen. Jenže tentokrát byl poněkud jiný.
To „něco“dneska vplulo až do ložnice. Její postel nechalo bez povšimnutí.Zastavilo se až u postele Honzi a dlouze se na něho dívalo.Měla o něho strach. Panebože ne, chtělo se jí vykřiknout.Honzu ne, ať ho to nechá napokoji.
Najednou to zvedlo hlavu a podívalo se na ní. Ztratilo to o Honzu zájem a blíželo se to k ní. Úplně těsně k její posteli. Viděla to zblízka. Poprve. Nikdy nemohla spatřit z dálky jeho tvář, protože byla celá černá. Ale mělo to tvář muže. Muže, se žlutýma očima, které si jí teď zblízka prohlížely. Vztáhlo to ruku a chtělo se jí to dotknout. Myslela, že strachem umře. Málem se jí už dotýkal, ale najednou pohlédl směrem ke skříňce a jako by si to rozmyslel, ruku stáhl a rychle zmizel jako vždy v koupelně.
Jak vím, že v koupelně,uvědomila si. Vždyť dveře byly zavřené. Ani dveře pro toho podivného muže nebyly překážkou.
Vstala. Byl den a strach neměla. Jenom nepříjemný pocit, který jí v poslední době nikdy neopouštěl.
Udělala si kávu a dala se do vaření.
Za chvilku budou její kluci doma. Všichni tři. Těšila se na ně, protože se po dlouhé době vyspala.
Ale takhle to dělat nemůže, to si uvědomovala.
Měla bych vstát a aspoň uvařit oběd, pomyslela si. Ale vůbec se jí nechtělo.
Ještě na chvilku se zavrtala do polštáře a začala třídit myšlenky.
V noci se jí zdál jako obvykle ten samý sen. Jenže tentokrát byl poněkud jiný.
To „něco“dneska vplulo až do ložnice. Její postel nechalo bez povšimnutí.Zastavilo se až u postele Honzi a dlouze se na něho dívalo.Měla o něho strach. Panebože ne, chtělo se jí vykřiknout.Honzu ne, ať ho to nechá napokoji.
Najednou to zvedlo hlavu a podívalo se na ní. Ztratilo to o Honzu zájem a blíželo se to k ní. Úplně těsně k její posteli. Viděla to zblízka. Poprve. Nikdy nemohla spatřit z dálky jeho tvář, protože byla celá černá. Ale mělo to tvář muže. Muže, se žlutýma očima, které si jí teď zblízka prohlížely. Vztáhlo to ruku a chtělo se jí to dotknout. Myslela, že strachem umře. Málem se jí už dotýkal, ale najednou pohlédl směrem ke skříňce a jako by si to rozmyslel, ruku stáhl a rychle zmizel jako vždy v koupelně.
Jak vím, že v koupelně,uvědomila si. Vždyť dveře byly zavřené. Ani dveře pro toho podivného muže nebyly překážkou.
Vstala. Byl den a strach neměla. Jenom nepříjemný pocit, který jí v poslední době nikdy neopouštěl.
Udělala si kávu a dala se do vaření.
Za chvilku budou její kluci doma. Všichni tři. Těšila se na ně, protože se po dlouhé době vyspala.
Ale takhle to dělat nemůže, to si uvědomovala.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář