Příběh obyčejné ženy 1
18. 1. 2008
Zadrnčení budíku.
Zvuk, který již od dětství nesnáší.
Jenom mávla rukou, a ještě se zavřenýma očima zarazila jeho nepříjemné pípání.
Ještě chvilku ležela a přemýšlela o tom, jak moc se jí nechce vstávat.
Na papíry, které jí čekají v práci i na odpolední oslavu.
Dneska je jí čtyřicet.
Věk, který by raději už neslavila.
„Jano,“ ozvalo se, „kde mám čisté ponožky?“
„Panebože, ten mužský snad v životě nic nenajde,“ pomyslela si. Už dvacet let je má pořád v jednom šuplíku a stejně se ptá.
„Tam jako vždycky,“ zavrčela.
Bylo zajímavé, že mu tahle odpověď stačila k tomu, že je bez problémů našel.
„Jano, tak vstávej,“ozvalo se zase. „Za chvilku jedeme. A víš, jak ti dlouho trvá, než se vyprdolíš z domu.“
Otevřela oči a nad sebou viděla usmívajícího se manžela.
Jako vždy byl pozitivně naladěn.
Posadila se, podívala se do okna.
Šedivé ráno.
Jak může být v takovém ránu někomu do smíchu?
To jí nebylo nikdy.
Byla sova, v noci čilá, ale rána potom byla krutá.
Dneska v noci dělala nabídky, šla si lehnout až kolem třetí ráno.
Celkem neklidné spaní...a ještě k tomu ten sen.
„Jano, neštvi mě a vylez,“ zavrčel už manžel.
Vstala a vystartovala do koupelny.
Každodenní rituál.
Všechno už dělala automaticky.
Když byla hotová, koukla do zrcadla.
„Na čtyřicet ještě docela dobrý,“usmála se.
Ale pořád ještě trošku myslela na ten dnešní, nepříjemný sen.
Zvuk, který již od dětství nesnáší.
Jenom mávla rukou, a ještě se zavřenýma očima zarazila jeho nepříjemné pípání.
Ještě chvilku ležela a přemýšlela o tom, jak moc se jí nechce vstávat.
Na papíry, které jí čekají v práci i na odpolední oslavu.
Dneska je jí čtyřicet.
Věk, který by raději už neslavila.
„Jano,“ ozvalo se, „kde mám čisté ponožky?“
„Panebože, ten mužský snad v životě nic nenajde,“ pomyslela si. Už dvacet let je má pořád v jednom šuplíku a stejně se ptá.
„Tam jako vždycky,“ zavrčela.
Bylo zajímavé, že mu tahle odpověď stačila k tomu, že je bez problémů našel.
„Jano, tak vstávej,“ozvalo se zase. „Za chvilku jedeme. A víš, jak ti dlouho trvá, než se vyprdolíš z domu.“
Otevřela oči a nad sebou viděla usmívajícího se manžela.
Jako vždy byl pozitivně naladěn.
Posadila se, podívala se do okna.
Šedivé ráno.
Jak může být v takovém ránu někomu do smíchu?
To jí nebylo nikdy.
Byla sova, v noci čilá, ale rána potom byla krutá.
Dneska v noci dělala nabídky, šla si lehnout až kolem třetí ráno.
Celkem neklidné spaní...a ještě k tomu ten sen.
„Jano, neštvi mě a vylez,“ zavrčel už manžel.
Vstala a vystartovala do koupelny.
Každodenní rituál.
Všechno už dělala automaticky.
Když byla hotová, koukla do zrcadla.
„Na čtyřicet ještě docela dobrý,“usmála se.
Ale pořád ještě trošku myslela na ten dnešní, nepříjemný sen.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář