Osudová
7. 7. 2007
Jmenovala se Lucie. Denně jezdila tím autobusem. Už dva roky. Nudná cesta v přecpaném dopravním prostředku. Až jednou nastoupil on. Postavil se kousek od ní. Přejela ho pohledem. Vysoký, dlouhé tmavé vlasy.Asi cítil její pohled. Podíval se na ní černýma, hlubokýma očima a nesměle se usmál. "Bože, to je krásnej kluk", pomyslela si.
Od té doby už cesta do práce nebyla nudná. Nemohla se dočkat zastávky, kdy nastoupí ON.Hned druhý den se zase tak krásně usmál a kývl hlavou na pozdrav.Cítila, jak rudne. Ona, o které říkali, že je nejhezčí holka v ulici, ona, kvůli které by se kluci přetrhli, jenom aby si vysloužili její přízeň, si najednou připadala jako malá holčička.
Jednou vedle ní zůstalo prázdné místo. Přisedl si. "Já jsem Roman" představil se. Začali si povídat a za pár dní z nich byli kamarádi.
Kamarádi? Lucka si musela přiznat,že ho miluje.Jenom Roman, jako by to neviděl. Pořád stejný kamarádský tón a jedinná důvěrnost, kterou si dovolil byla, že jí chytnul za ruku, když se toulali parkem. Celé hodiny si povídali. Lucka už mu o sobě řekla všechno, ale o něm věděla jen jak se jmenuje, že je mu 28 let a spoustu příhod z dětství.O současném životě mnoho ne. Nenaléhala na něho. "Však mi všechno poví, až přijde čas,"myslela si. Z Lucky dračice se stala mladá trpělivá a pokorná žena, která byla vděčna za každý pohled jeho krásných očí, za každý úsměv, který jí daroval.Když ho viděla přicházet, vysokého, štíhlého, v černé košili a bílých riflích, vždycky se jí zatajil dech a pomyslela si. "Miluji tě,čím dál víc, chtěla bych s tebou žít. Proč to nevidíš?"
pokračování příště
Od té doby už cesta do práce nebyla nudná. Nemohla se dočkat zastávky, kdy nastoupí ON.Hned druhý den se zase tak krásně usmál a kývl hlavou na pozdrav.Cítila, jak rudne. Ona, o které říkali, že je nejhezčí holka v ulici, ona, kvůli které by se kluci přetrhli, jenom aby si vysloužili její přízeň, si najednou připadala jako malá holčička.
Jednou vedle ní zůstalo prázdné místo. Přisedl si. "Já jsem Roman" představil se. Začali si povídat a za pár dní z nich byli kamarádi.
Kamarádi? Lucka si musela přiznat,že ho miluje.Jenom Roman, jako by to neviděl. Pořád stejný kamarádský tón a jedinná důvěrnost, kterou si dovolil byla, že jí chytnul za ruku, když se toulali parkem. Celé hodiny si povídali. Lucka už mu o sobě řekla všechno, ale o něm věděla jen jak se jmenuje, že je mu 28 let a spoustu příhod z dětství.O současném životě mnoho ne. Nenaléhala na něho. "Však mi všechno poví, až přijde čas,"myslela si. Z Lucky dračice se stala mladá trpělivá a pokorná žena, která byla vděčna za každý pohled jeho krásných očí, za každý úsměv, který jí daroval.Když ho viděla přicházet, vysokého, štíhlého, v černé košili a bílých riflích, vždycky se jí zatajil dech a pomyslela si. "Miluji tě,čím dál víc, chtěla bych s tebou žít. Proč to nevidíš?"
pokračování příště
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář