Osudová 9
25. 7. 2007
Do pokoje vběhli Sylva s Petrem.
"Co je mu? Co se mu stalo?" I v jejich hlasu byl slyšet strach.
"Nebojte, zase bude v pořádku," uklidňovala je maminka. "Ale teď není čas na nějaké vysvětlování. Musí do nemocnice."
Za pomoci všech Roman za chvilku seděl v autě. Obložili ho polštáři a snažili se mu zajistit co největší pohodlí.
Lucka se k němu sklonila a políbila ho."Opravdu nemám jet s tebou?"
"Ne broučku,"zašeptal. "Ale určitě se zase brzy uvidíme."
Maminka, která už sedala za volant se ještě k Lucce vrátila.
Objala jí. "Lucinko,bude to tak lepší.Mám tvoje číslo, zavolám ti a domluvíme se,kdy se sejdeme a pak si promluvíme."
Ještě jí pohladila, nasedla do auta a to brzy zmizelo v blízké zatáčce.
Lucka stála a dívala se za mizejícím autem. Pořád nemohla pochopit, co se vlastně stalo a nevěřila, že je sama...bez Romana.
"Pojď si dát snídani. Nemůžeš tam věčně stát," volala na ní Sylva.
Obrátila se a šla dovnitř. Tam se posadila za stůl a rozplakala se.
Sylva se podívala na Petra. Ten stál a nevěděl,co má dělat. Tolik chtěl Lucce pomoci,ale nevěděl jak.
Sylva se k ní posadila. "No tak, Lucko, nebreč," snažila se jí uklidnit." Roman je asi nemocný, ale určitě to nebude nic vážného.Jeho maminka věděla hned,co se děje a byla docela klidná. Zase to bude dobré. Jestli chceš, pojedeme také domů." Znovu se podívala na Petra a ten jenom mlčky přikývl.
"To by jste byli moc hodní,"zvedla hlavu Lucka. "Já bych tu stejně nevydržela."
"Co je mu? Co se mu stalo?" I v jejich hlasu byl slyšet strach.
"Nebojte, zase bude v pořádku," uklidňovala je maminka. "Ale teď není čas na nějaké vysvětlování. Musí do nemocnice."
Za pomoci všech Roman za chvilku seděl v autě. Obložili ho polštáři a snažili se mu zajistit co největší pohodlí.
Lucka se k němu sklonila a políbila ho."Opravdu nemám jet s tebou?"
"Ne broučku,"zašeptal. "Ale určitě se zase brzy uvidíme."
Maminka, která už sedala za volant se ještě k Lucce vrátila.
Objala jí. "Lucinko,bude to tak lepší.Mám tvoje číslo, zavolám ti a domluvíme se,kdy se sejdeme a pak si promluvíme."
Ještě jí pohladila, nasedla do auta a to brzy zmizelo v blízké zatáčce.
Lucka stála a dívala se za mizejícím autem. Pořád nemohla pochopit, co se vlastně stalo a nevěřila, že je sama...bez Romana.
"Pojď si dát snídani. Nemůžeš tam věčně stát," volala na ní Sylva.
Obrátila se a šla dovnitř. Tam se posadila za stůl a rozplakala se.
Sylva se podívala na Petra. Ten stál a nevěděl,co má dělat. Tolik chtěl Lucce pomoci,ale nevěděl jak.
Sylva se k ní posadila. "No tak, Lucko, nebreč," snažila se jí uklidnit." Roman je asi nemocný, ale určitě to nebude nic vážného.Jeho maminka věděla hned,co se děje a byla docela klidná. Zase to bude dobré. Jestli chceš, pojedeme také domů." Znovu se podívala na Petra a ten jenom mlčky přikývl.
"To by jste byli moc hodní,"zvedla hlavu Lucka. "Já bych tu stejně nevydržela."
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář