Osudová 7
21. 7. 2007
Ráno se probudila celá rozlámaná.
Podívala se na Romana. Pořád spal a občas ze spaní zasténal.
Pohladila ho.
"Lásko,vstávat. Je ráno."
Otevřel oči.
"Lucinko,je mi hrozně špatně,"zašeptal. "Prosím tě, zavolej mé mamince, ať pro mě přijede.Telefonní číslo máš tam na stolku."
Teprve teď si všimla papírku, položeného na stole u lampičky..
"Pojedu s tebou domů," řekla vyděšeně.
"Ne to nechci. Zůstaň tady. Já ti to později všechno vysvětlím," řekl tiše a zase zavřel oči.
Hledala mobil. nemohla ho najít.
Musela vyházet věci z batohu. Byl až vespod.
Horečně vytáčela číslo, které bylo napsané na papírku.
"Prosím Poláková," ozvalo se v telefonu.
"Paní Poláková, jsem přítelkyně vašeho syna...je mu hrozně zle. Nevím co s ním je a co mám dělat. Máte pro něj přijet"...koktala do telefonu.
"Klid děvenko," uklidňoval jí hlas na druhém konci. "Dej mu jenom studený obklad na čelo na čelo a nech ho v klidu ležet. Za hodinku jsem tam." Klapnutí a telefon byl tichý.
Udělala co jí paní Poláková poradila.
Roman otevřel oči a chytil jí za ruku.
Promiň lásko," zašeptal. "Takhle jsem to nechtěl."
"To nic miláčku,všechno bude zase v pořádku.". Musela zadržovat slzy, aby neplakala.
Podívala se na Romana. Pořád spal a občas ze spaní zasténal.
Pohladila ho.
"Lásko,vstávat. Je ráno."
Otevřel oči.
"Lucinko,je mi hrozně špatně,"zašeptal. "Prosím tě, zavolej mé mamince, ať pro mě přijede.Telefonní číslo máš tam na stolku."
Teprve teď si všimla papírku, položeného na stole u lampičky..
"Pojedu s tebou domů," řekla vyděšeně.
"Ne to nechci. Zůstaň tady. Já ti to později všechno vysvětlím," řekl tiše a zase zavřel oči.
Hledala mobil. nemohla ho najít.
Musela vyházet věci z batohu. Byl až vespod.
Horečně vytáčela číslo, které bylo napsané na papírku.
"Prosím Poláková," ozvalo se v telefonu.
"Paní Poláková, jsem přítelkyně vašeho syna...je mu hrozně zle. Nevím co s ním je a co mám dělat. Máte pro něj přijet"...koktala do telefonu.
"Klid děvenko," uklidňoval jí hlas na druhém konci. "Dej mu jenom studený obklad na čelo na čelo a nech ho v klidu ležet. Za hodinku jsem tam." Klapnutí a telefon byl tichý.
Udělala co jí paní Poláková poradila.
Roman otevřel oči a chytil jí za ruku.
Promiň lásko," zašeptal. "Takhle jsem to nechtěl."
"To nic miláčku,všechno bude zase v pořádku.". Musela zadržovat slzy, aby neplakala.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář