Osudová 5
19. 7. 2007
Aniž by zaklepali, otevřeli dveře.
Na pohovce v objetí seděli Sylva s Petrem. Bylo vidět, že jim vyrušení není zrovna milé.
Roman dělal, jako by si ničeho nevšiml.
"Tak honem, lidičky, obujte si botasky a vyrážíme," zahalekal.
"A kam to bude?" zeptal se Petr.
"No mám takový plán, vyšlápneme si na Radhošť,co vy na to?"
"Ty jsi se zbláznil," vyskočila Sylva. "Víš, jak je to daleko?"
Nejsme bábovky, ne?" popichoval Roman.
"Je to 16 kilometrů a pořád do kopce. A když vezmeš ještě cestu zpátky," řekl zadumaně Petr. "Nikdo z nás toho nemá moc nachozené a myslím, že toho na poprve bude docela dost. Já bych se aspoň trochu přiblížil autem."
"My to zvládneme, co Lucko?" obrátil se Roman na Lucii.
"Snad..." odpověděla.
Nechtěla se s Romanem hned na počátku společného výletu dohadovat, ale
v duchu souhlasila s Petrem.
"Tak víte co," přerušila mlčení, které nastalo Sylva. "Vy běžte tedy na ten Radhošť, když to zvládnete a my s Petrem zůstaneme tady. Uděláme si nějaký kratší výšlap a pak připravíme něco na večeři.A večer se sejdeme tady."
Ostatní s ní souhlasili.
Za hodinu už Lucka s Romanem šlapali do kopce. Cesta docela ubíhala a ona si pomyslela, že udělala dobře, že s Romanem šla.
Vykládal jí o škole, kam kdysi chodil i o kamarádech.
O pár hodin později si nebyla už tak jistá.
Bolely jí nohy a cesta pořád do kopce se jí zdála nekonečná. Nemohla už ani mluvit a soustředila se jen na jedinou myšlenku, aby už byli nahoře.
Na pohovce v objetí seděli Sylva s Petrem. Bylo vidět, že jim vyrušení není zrovna milé.
Roman dělal, jako by si ničeho nevšiml.
"Tak honem, lidičky, obujte si botasky a vyrážíme," zahalekal.
"A kam to bude?" zeptal se Petr.
"No mám takový plán, vyšlápneme si na Radhošť,co vy na to?"
"Ty jsi se zbláznil," vyskočila Sylva. "Víš, jak je to daleko?"
Nejsme bábovky, ne?" popichoval Roman.
"Je to 16 kilometrů a pořád do kopce. A když vezmeš ještě cestu zpátky," řekl zadumaně Petr. "Nikdo z nás toho nemá moc nachozené a myslím, že toho na poprve bude docela dost. Já bych se aspoň trochu přiblížil autem."
"My to zvládneme, co Lucko?" obrátil se Roman na Lucii.
"Snad..." odpověděla.
Nechtěla se s Romanem hned na počátku společného výletu dohadovat, ale
v duchu souhlasila s Petrem.
"Tak víte co," přerušila mlčení, které nastalo Sylva. "Vy běžte tedy na ten Radhošť, když to zvládnete a my s Petrem zůstaneme tady. Uděláme si nějaký kratší výšlap a pak připravíme něco na večeři.A večer se sejdeme tady."
Ostatní s ní souhlasili.
Za hodinu už Lucka s Romanem šlapali do kopce. Cesta docela ubíhala a ona si pomyslela, že udělala dobře, že s Romanem šla.
Vykládal jí o škole, kam kdysi chodil i o kamarádech.
O pár hodin později si nebyla už tak jistá.
Bolely jí nohy a cesta pořád do kopce se jí zdála nekonečná. Nemohla už ani mluvit a soustředila se jen na jedinou myšlenku, aby už byli nahoře.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář