Osudová 35
To volala jeho maminka.
„ Mamííí,“ vletěla do kuchyně, hned jak položila telefon. Chytla maminku do náruče a zatočila s ní.
„Zítra už bude Roman doma. Přichystáme mu s jeho mamkou oslavu. Musíš tam také odpoledne přijet.“
„ To víš, že přijedu, holčičko,“ usmála se na ní maminka.
Za těch pár dní se mnohé vyřešilo.
Lucka se domluvila s paní Polákovou, že budou s Romanem bydlet u nich. Její maminka z toho neměla zrovna moc radost, ale nemohla proti tomu bojovat. Bála se o Lucku, kdo by neměl strach, ale věděla, že Lucka v poslední době dospěla a rozhoduje se sama. A navíc... viděla, jak je šťastná.
Druhý den to u Poláků vonělo.
Lucka
s maminkou chystali Romanovo oblíbené jídlo, udělali chlebíčky a
chuťovky, zkrátka připravili všechno na oslavu Romanova příchodu.
Také jeho pokoj zařídili tak, aby tam mohli v pohodlí bydlet oba a Lucka si již k nim přestěhovala velkou část svých věcí.
Konečně se dočkali. Před dveřmi zastavila sanitka a ozval se zvonek.
Lucka letěla otevřít.
Za dveřmi stál Roman a usmíval se.
Skočila mu kolem krku.
„Jsem tak ráda, že jsem se tě konečně dočkala,“ líbala ho.
„Já také, miláčku a už s tebou budu pořád. Ani na chvilku tě neopustím.“
Maminka stála za Luckou v předsíni a čekala, až se přivítají.