Osudová 34
28. 9. 2007
"Luci, lásečko, uklidni se," znovu jí chytil za ruku a hladil jí. "Já vím, je to všechno moje chyba. Ale opravdu jsem tě nechtěl rozčílit."
Lucka se přitulila k jeho rameni a rozplakala se.
"Promiň Romane. Musela jsem ti to říct. nebudu předstírat, že je mi jedno, že jsi nemocný. Jsem z toho nešťastná stejně, jako jsi ty. Ale nic to nemění na tom, co k tobě cítím."
Přitiskl jí k sobě a hladil jí po vlasech. "Neboj, miláčku, uklidni se. Spolu to všechno určitě zvládneme."
Ulevilo se mu. Lucka ví všechno o jeho nemoci a přesto ho nepřestala milovat. Neuvažuje o tom, čeho se nejvíce bál, že se s ním rozejde. Po dlouhé době byl opravdu šťastný. Snad budou mít možnost, žít normální život.
Políbil jí do vlasů.
Zvedla hlavu a usmála se na něho.
"S tebou se ničeho nebojím," zašeptala. "A teď se koukej brzy uzdravit. Už se nemohu dočkat, až budeš doma."
Znovu si sedla na židli, chytla ho za ruku a začala mu vykládat, jak to bude krásné, až budou žít spolu. Jak se budou těšit domů, kde ten druhý bude čekat. Na večery, kdy se budou přitulení k sobě dívat na televizi. A potom...potom si budou usínat v náručí.
Díval se na ní.
I kdyby chtěla, teď by jí nemohl říci, co k ní cítí. Chtělo se mu zpívat a smát se.
Tahle krásná mladá žena s ním chce žít a chce být jenom jeho. Teď se mu plní to, o čem po nocích jenom snil. Ozvalo se zaklepání a otevřely se dveře. Nakoukla maminka.
Lucka se přitulila k jeho rameni a rozplakala se.
"Promiň Romane. Musela jsem ti to říct. nebudu předstírat, že je mi jedno, že jsi nemocný. Jsem z toho nešťastná stejně, jako jsi ty. Ale nic to nemění na tom, co k tobě cítím."
Přitiskl jí k sobě a hladil jí po vlasech. "Neboj, miláčku, uklidni se. Spolu to všechno určitě zvládneme."
Ulevilo se mu. Lucka ví všechno o jeho nemoci a přesto ho nepřestala milovat. Neuvažuje o tom, čeho se nejvíce bál, že se s ním rozejde. Po dlouhé době byl opravdu šťastný. Snad budou mít možnost, žít normální život.
Políbil jí do vlasů.
Zvedla hlavu a usmála se na něho.
"S tebou se ničeho nebojím," zašeptala. "A teď se koukej brzy uzdravit. Už se nemohu dočkat, až budeš doma."
Znovu si sedla na židli, chytla ho za ruku a začala mu vykládat, jak to bude krásné, až budou žít spolu. Jak se budou těšit domů, kde ten druhý bude čekat. Na večery, kdy se budou přitulení k sobě dívat na televizi. A potom...potom si budou usínat v náručí.
Díval se na ní.
I kdyby chtěla, teď by jí nemohl říci, co k ní cítí. Chtělo se mu zpívat a smát se.
Tahle krásná mladá žena s ním chce žít a chce být jenom jeho. Teď se mu plní to, o čem po nocích jenom snil. Ozvalo se zaklepání a otevřely se dveře. Nakoukla maminka.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář