Osudová 33
26. 9. 2007
"Co se děje, miláčku?" podíval se na ní znepokojeně Roman.
"Tak já ti něco povím. A dobře poslouchej, řeknu to jenom jednou." řekla docela rozlobeně Lucka.
"Tak se mi zdá, chlapečku, že je to samé já já. Já se bál, já nemám právo. A co já? Kde jsem já?" odkašlala si.
"Když jsi se se mnou seznámil, věděl jsi, že jsi nemocný. A stejně jsi za mnou chodil. Choval jsi se tak, že jsem se do tebe zamilovala. Musel jsi to vědět. Musel jsi to cítit. Nevadilo ti, že jsem nešťastná, protože jsem nevěděla, proč mě líbáš a hned potom se chováš tak cize a odtažitě. Chodil jsi dál. A teď mi vykládáš na co máš nebo nemáš právo. Copak já nemám právo žít s člověkem, kterého miluji? Kde je moje právo usínat a probouzet se s člověkem, bez kterého si svůj život vůbec nedovedu představit.Chci se s tebou milovat, chci cítit tvoje dlaně, chci slyšet jak sténáš a šeptáš...miluji tě. Chci všechno, co jsi mi celou dobu odpíral. Nechci už slyšet ani slovo o tom, že nemáš právo něco po mně chtít, že si mám všechno rozmyslet. Vím, jakou máš nemoc. Vím co nás čeká. Je mi to jedno. Copak někdo ví, jak dlouho bude šťastný? Copak někdo dopředu ví, co se všechno může stát? Nakonec... máme výhodu. My víme..."
Zarazila se, takhle prudká být nechtěla.
Ale ozvalo se všechno, o čem v posledních dnech přemýšlela. Všechno to vybublalo na povrch.
Roman také zaraženě mlčel. Takovou Lucku neznal. Ale v duchu musel přiznat, že i taková Lucka se mu líbí a že jí miluje.
"Tak já ti něco povím. A dobře poslouchej, řeknu to jenom jednou." řekla docela rozlobeně Lucka.
"Tak se mi zdá, chlapečku, že je to samé já já. Já se bál, já nemám právo. A co já? Kde jsem já?" odkašlala si.
"Když jsi se se mnou seznámil, věděl jsi, že jsi nemocný. A stejně jsi za mnou chodil. Choval jsi se tak, že jsem se do tebe zamilovala. Musel jsi to vědět. Musel jsi to cítit. Nevadilo ti, že jsem nešťastná, protože jsem nevěděla, proč mě líbáš a hned potom se chováš tak cize a odtažitě. Chodil jsi dál. A teď mi vykládáš na co máš nebo nemáš právo. Copak já nemám právo žít s člověkem, kterého miluji? Kde je moje právo usínat a probouzet se s člověkem, bez kterého si svůj život vůbec nedovedu představit.Chci se s tebou milovat, chci cítit tvoje dlaně, chci slyšet jak sténáš a šeptáš...miluji tě. Chci všechno, co jsi mi celou dobu odpíral. Nechci už slyšet ani slovo o tom, že nemáš právo něco po mně chtít, že si mám všechno rozmyslet. Vím, jakou máš nemoc. Vím co nás čeká. Je mi to jedno. Copak někdo ví, jak dlouho bude šťastný? Copak někdo dopředu ví, co se všechno může stát? Nakonec... máme výhodu. My víme..."
Zarazila se, takhle prudká být nechtěla.
Ale ozvalo se všechno, o čem v posledních dnech přemýšlela. Všechno to vybublalo na povrch.
Roman také zaraženě mlčel. Takovou Lucku neznal. Ale v duchu musel přiznat, že i taková Lucka se mu líbí a že jí miluje.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář