Osudová 32
19. 9. 2007
Lucka se dívala na malou kapičku, která mu putovala po tváři směrem k polštáři.
Sklonila se a políbila ho.
"Co se děje, Romane. prosím, neplač."
"Lucko," setřel slzy. "Musíme si promluvit. Musím ti něco říct."
"Nemusíš, mlč," líbala ho znovu Lucka.
Jemně jí odstrčil.
"Musíš mě nechat mluvit. Už hrozně dlouho se k tomu chystám. Dlouho k tomu sbírám odvahu."
"Nemusíš mi nic říkat, už všechno vím," zašeptala Lucka.
Udiveně se na ní podíval.
"Všechno mi řekla tvoje maminka. A před chvílí jsem mluvila i s doktorem."
"Nechtěl jsem, aby ses to dozvěděla od někoho jiného. Chtěl jsem ti to říct sám. A ne takhle... v nemocniční posteli."
"Romane, nezlob se na ní. Musela mi to říct. Měla jsem o tebe strach, pořád jsem se jí vyptávala. Co měla jiného dělat. Lhát mi?"
"Nezlobím se. Je to moje chyba, neměl jsem s tím tak dlouho čekat. Jsem zbabělec."
"Nejsi, miláčku. Dovedu pochopit, že jsi nevěděl, jak mi to máš říct." uklidňovala ho Lucka.
"Ty všechno víš a přece jsi tady?"
"Jsem a neodejdu."
"Lucko, víš, co nás všechno může čekat? Jsem nemocný, snad tou nejhorší nemocí, kterou znám. Jsi tak mladá, nemám právo chtít, aby jsi byla se mnou."
"Prosím, teď o tom nemluv. Budeme mít ještě spoustu času to všechno probrat."
"Musím, Lucinko."
Lucka odstrčila jeho ruku. Napřímila se a bylo vidět, že se zlobí.
Sklonila se a políbila ho.
"Co se děje, Romane. prosím, neplač."
"Lucko," setřel slzy. "Musíme si promluvit. Musím ti něco říct."
"Nemusíš, mlč," líbala ho znovu Lucka.
Jemně jí odstrčil.
"Musíš mě nechat mluvit. Už hrozně dlouho se k tomu chystám. Dlouho k tomu sbírám odvahu."
"Nemusíš mi nic říkat, už všechno vím," zašeptala Lucka.
Udiveně se na ní podíval.
"Všechno mi řekla tvoje maminka. A před chvílí jsem mluvila i s doktorem."
"Nechtěl jsem, aby ses to dozvěděla od někoho jiného. Chtěl jsem ti to říct sám. A ne takhle... v nemocniční posteli."
"Romane, nezlob se na ní. Musela mi to říct. Měla jsem o tebe strach, pořád jsem se jí vyptávala. Co měla jiného dělat. Lhát mi?"
"Nezlobím se. Je to moje chyba, neměl jsem s tím tak dlouho čekat. Jsem zbabělec."
"Nejsi, miláčku. Dovedu pochopit, že jsi nevěděl, jak mi to máš říct." uklidňovala ho Lucka.
"Ty všechno víš a přece jsi tady?"
"Jsem a neodejdu."
"Lucko, víš, co nás všechno může čekat? Jsem nemocný, snad tou nejhorší nemocí, kterou znám. Jsi tak mladá, nemám právo chtít, aby jsi byla se mnou."
"Prosím, teď o tom nemluv. Budeme mít ještě spoustu času to všechno probrat."
"Musím, Lucinko."
Lucka odstrčila jeho ruku. Napřímila se a bylo vidět, že se zlobí.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář