Osudová 29
8. 9. 2007
Romanovo maminka se na něj usmála.
V přítomnosti tohoto muže byla naprosto klidná. Necítila žádnou nervozitu. Věřila mu a cítila, že jeho zájem není pouze profesionální, ale hlavně je lidský.
"Dál už není moc co povídat. Když Roman zůstal tady v nemocnici a když jsem na té chatě viděla, jak je Lucka vyděšená, rozhodla jsem se, že jí to všechno povím sama. Je jasné, že to byl pro ní šok, ale jsem jí hrozně vděčná za to, jak se zachovala. Asi má mého syna opravdu ráda. Myslím, že kdyby se s ním rozešla, zlomilo by ho to, i když je i na tuto alternativu připraven. Ale znáte to, co udělá srdíčko. To si poroučet nedá. No a teď jsme tady. Lucka s vámi chtěla mluvit a já jsem ráda, že chtěla sem jít. Přece jenom, když toslyší od vás, je to jiné, než kdybych jí to říkala já. Vám bude věřit. Jste Romanovo lékař."
"Je to sympatické děvče," řekl doktor. "A co vy? Když jsme se viděli naposledy, říkala jste mi, že jste rozvedená a žijete s Romanem sami. Nic se nezměnilo?"
"Ne, je to všechno při starém a nejspíš to už tak zůstane."
"Ale to musí být pro vás těžké, ne?" zajímal se doktor. "Roman si nejspíš bude s Luckou žít vlastní život a vám bude smutno samotné."
"Ano, je to někdy těžké," odkašlala si Romanovo maminka. "Vždycky je člověku lépe, když se s někým může dělit nejen o starosti, ale i o radosti s někým blízkým. Ale víte, jak to je. Kdo by chtěl žít v rodině s HIV pozitivním člověkem. Nechtělo se mi někomu všechno vysvětlovat, nebo ho dokonce přesvědčovat, aby žil s námi.
V přítomnosti tohoto muže byla naprosto klidná. Necítila žádnou nervozitu. Věřila mu a cítila, že jeho zájem není pouze profesionální, ale hlavně je lidský.
"Dál už není moc co povídat. Když Roman zůstal tady v nemocnici a když jsem na té chatě viděla, jak je Lucka vyděšená, rozhodla jsem se, že jí to všechno povím sama. Je jasné, že to byl pro ní šok, ale jsem jí hrozně vděčná za to, jak se zachovala. Asi má mého syna opravdu ráda. Myslím, že kdyby se s ním rozešla, zlomilo by ho to, i když je i na tuto alternativu připraven. Ale znáte to, co udělá srdíčko. To si poroučet nedá. No a teď jsme tady. Lucka s vámi chtěla mluvit a já jsem ráda, že chtěla sem jít. Přece jenom, když toslyší od vás, je to jiné, než kdybych jí to říkala já. Vám bude věřit. Jste Romanovo lékař."
"Je to sympatické děvče," řekl doktor. "A co vy? Když jsme se viděli naposledy, říkala jste mi, že jste rozvedená a žijete s Romanem sami. Nic se nezměnilo?"
"Ne, je to všechno při starém a nejspíš to už tak zůstane."
"Ale to musí být pro vás těžké, ne?" zajímal se doktor. "Roman si nejspíš bude s Luckou žít vlastní život a vám bude smutno samotné."
"Ano, je to někdy těžké," odkašlala si Romanovo maminka. "Vždycky je člověku lépe, když se s někým může dělit nejen o starosti, ale i o radosti s někým blízkým. Ale víte, jak to je. Kdo by chtěl žít v rodině s HIV pozitivním člověkem. Nechtělo se mi někomu všechno vysvětlovat, nebo ho dokonce přesvědčovat, aby žil s námi.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář