Osudová 28
4. 9. 2007
"Jenom by byla potřeba větší osvěta. Aby lidé o této nemoci víc věděli, aby věděli, že jim HIV pozitivní není nebezpečný. Pak by se pacienti necítili v takové izolace.
Pár přátel Romana to naštěstí pochopilo, takže nezůstal sám.
Začal zase žít normální život a zdál se mi spokojený. Na jeho diagnózu jsme si oba zvykli. Pak potkal Lucku.
Napřed byl šťastný. Když přišel ze schůzky, zářil jako sluníčko. Říkal, že je to děvče, na které pořád čekal.
Ale jak čas postupoval, zdál se mi smutnější a smutnější. Věděl, že musí Lucce všechno říct a měl strach. Jak mi říkal, Lucka ho také milovala a dělala všechno proto, aby se intimně sblížili. On sice věděl, jak se má chovat, aby jí neublížil, ale nechtěl, dokud Lucka nebude vědět všechno a sama se nerozhodne.
Jenže pořád a pořád to oddaloval, protože měl strach z jejího rozhodnutí. Nepochyboval o její lásce, jenže zpráva o takové nemoci s každým otřese a také nechtěl, aby s ním byla Lucka třeba za soucitu. A tak utíkal den po dni a on byl pořád nešťastnější. Asi byli nešťastní oba. Lucka proto, že nevěděla proč ja takový a on proto, že nevěděl, jak jí to říct. Když se konečně rozhodl, tak sám víte jak to dopadlo.Dostal ten zápal plic a skončil tady."
Doktor jí nechal mluvit a nepřerušoval jí.
Ta žena co seděla proti němu se mu líbila. Nejen tím, jak vypadala. A věděl, že se musí vypovídat, že jí to pomůže.
Otevřel minerálku a nalil jí..
Pokračujte, prosím."
Pár přátel Romana to naštěstí pochopilo, takže nezůstal sám.
Začal zase žít normální život a zdál se mi spokojený. Na jeho diagnózu jsme si oba zvykli. Pak potkal Lucku.
Napřed byl šťastný. Když přišel ze schůzky, zářil jako sluníčko. Říkal, že je to děvče, na které pořád čekal.
Ale jak čas postupoval, zdál se mi smutnější a smutnější. Věděl, že musí Lucce všechno říct a měl strach. Jak mi říkal, Lucka ho také milovala a dělala všechno proto, aby se intimně sblížili. On sice věděl, jak se má chovat, aby jí neublížil, ale nechtěl, dokud Lucka nebude vědět všechno a sama se nerozhodne.
Jenže pořád a pořád to oddaloval, protože měl strach z jejího rozhodnutí. Nepochyboval o její lásce, jenže zpráva o takové nemoci s každým otřese a také nechtěl, aby s ním byla Lucka třeba za soucitu. A tak utíkal den po dni a on byl pořád nešťastnější. Asi byli nešťastní oba. Lucka proto, že nevěděla proč ja takový a on proto, že nevěděl, jak jí to říct. Když se konečně rozhodl, tak sám víte jak to dopadlo.Dostal ten zápal plic a skončil tady."
Doktor jí nechal mluvit a nepřerušoval jí.
Ta žena co seděla proti němu se mu líbila. Nejen tím, jak vypadala. A věděl, že se musí vypovídat, že jí to pomůže.
Otevřel minerálku a nalil jí..
Pokračujte, prosím."