Osudová 23
27. 8. 2007
Zaklepali a vstoupili do místnosti.
Od stolu se zvedl vysoký, pohledný muž.
"Dobrý den, docent Suchý," představil se a podával ruku Romanovo mamince. "My už se ale známe, mladá paní. Škoda jenom, že jsme se nepoznali za jiné situace."
"To je Lucka, přítelkyně mého syna," představovala Lucku paní Poláková. "Těší mne, slečno," podal docent ruku i jí.
"Prosím posaďte se," pokynul ke křeslům, která stála u malého stolku.
Obě ženy se posadili a on proti nim. "Mohu vám nabídnout kávu?"
"Ne, děkujeme," zamumlala Lucka.
"Tak aspoň minerálku. Budete jí asi potřebovat, slečno. Tuším, že tento rozhovor nebude moc příjemný, což mě mrzí."
Vstal a přinesl minerálku. Nalil Lucce i mamince a znovu se posadil.
"Nebudeme chodit kolem horké kaše. Paní Poláková, vy už všechno víte, ale myslím, že tady slečna Lucka se potřebuje na něco zeptat," zkoumavě pohlédl na Lucku.
" Pane doktore," začala váhavě Lucka. "Mám Romana ráda a nic na tom nezmění ale tahle nemoc. Chtěla bych s nim žít, ale potřebuji něco vědět o tom, jak by to mělo probíhat. O AIDS něco vím, ale není toho mnoho, jenom co jsem se dočetla z novin."
"Lucko, mohu vám tak říkat?" zeptal se docent Suchý.
"Jistě," přikývla Lucka, " dokonce budu ráda, budu se cítit lépe."
Doktor znovu vstal, šel ke stolu a začal se přehrabovat v šuplíku. Za chvilku vytáhl pár knížeček a letáků.
Od stolu se zvedl vysoký, pohledný muž.
"Dobrý den, docent Suchý," představil se a podával ruku Romanovo mamince. "My už se ale známe, mladá paní. Škoda jenom, že jsme se nepoznali za jiné situace."
"To je Lucka, přítelkyně mého syna," představovala Lucku paní Poláková. "Těší mne, slečno," podal docent ruku i jí.
"Prosím posaďte se," pokynul ke křeslům, která stála u malého stolku.
Obě ženy se posadili a on proti nim. "Mohu vám nabídnout kávu?"
"Ne, děkujeme," zamumlala Lucka.
"Tak aspoň minerálku. Budete jí asi potřebovat, slečno. Tuším, že tento rozhovor nebude moc příjemný, což mě mrzí."
Vstal a přinesl minerálku. Nalil Lucce i mamince a znovu se posadil.
"Nebudeme chodit kolem horké kaše. Paní Poláková, vy už všechno víte, ale myslím, že tady slečna Lucka se potřebuje na něco zeptat," zkoumavě pohlédl na Lucku.
" Pane doktore," začala váhavě Lucka. "Mám Romana ráda a nic na tom nezmění ale tahle nemoc. Chtěla bych s nim žít, ale potřebuji něco vědět o tom, jak by to mělo probíhat. O AIDS něco vím, ale není toho mnoho, jenom co jsem se dočetla z novin."
"Lucko, mohu vám tak říkat?" zeptal se docent Suchý.
"Jistě," přikývla Lucka, " dokonce budu ráda, budu se cítit lépe."
Doktor znovu vstal, šel ke stolu a začal se přehrabovat v šuplíku. Za chvilku vytáhl pár knížeček a letáků.