Osudová 22
14. 8. 2007
Po snídani se Lucka vypravila k paní Polákové. Za chvilku zvonila u dveří.
Romanovo maminka už na ní čekala.
"Pojď ještě na chvíli dál. Chtěla bys si s tebou promluvit."
A za chvíli Lucka seděla ve stejném obýváku jako včera. Bylo zajímavé, že před paní Polákovou necítila žádné rozpaky. Bylo jí, jako by jí znala už hodně dlouho. Sblížilo je společné neštěstí a strach o Romana.
"Lucinko," začala paní Poláková. " Moc si cením toho, jak jsi se zachovala. Asi nemá cenu tě přemlouvat, ať si to všechno ještě pořádně rozmyslíš. Bude opravdu nejlepší, když spolu půjdeme za doktorem a všechno se dozvíš od něho. O současném stavu i budoucí perspektivě. Ale potom, potom si ještě nech všechno projít v klidu hlavou. Nebylo by nic horšího pro tebe i pro Romana, než kdybys s ním zůstala ze soucitu."
Lucka se nadechla, jako by chtěla něco říct.
" Ne počkej, teď nic neříkej, já to nemyslím špatně. Ale dovedu si představit, v jakém rozpoložení se teď nacházíš," pokračovala paní Poláková. "Já vím, že ho máš opravdu ráda, jinak bys to jeho podivné chování tak dlouho nevydržela. Ale kromě pusy mezi vámi ještě nic nebylo. Bylo by lehčí se teď rozejít. Mám strach o vás oba, holčičko."
Lucka mlčela. uvědomovala si, že má maminka pravdu.
"Tak pojď, holka, jdeme za panem doktorem," zvedla se paní Poláková.
A za půl hodinky již stoupali po schodech, vedoucích k ordinaci Romanovo doktora.
"Za chvilku se všechno dozvím," pomyslela si Lucka.
Měla strach....
Romanovo maminka už na ní čekala.
"Pojď ještě na chvíli dál. Chtěla bys si s tebou promluvit."
A za chvíli Lucka seděla ve stejném obýváku jako včera. Bylo zajímavé, že před paní Polákovou necítila žádné rozpaky. Bylo jí, jako by jí znala už hodně dlouho. Sblížilo je společné neštěstí a strach o Romana.
"Lucinko," začala paní Poláková. " Moc si cením toho, jak jsi se zachovala. Asi nemá cenu tě přemlouvat, ať si to všechno ještě pořádně rozmyslíš. Bude opravdu nejlepší, když spolu půjdeme za doktorem a všechno se dozvíš od něho. O současném stavu i budoucí perspektivě. Ale potom, potom si ještě nech všechno projít v klidu hlavou. Nebylo by nic horšího pro tebe i pro Romana, než kdybys s ním zůstala ze soucitu."
Lucka se nadechla, jako by chtěla něco říct.
" Ne počkej, teď nic neříkej, já to nemyslím špatně. Ale dovedu si představit, v jakém rozpoložení se teď nacházíš," pokračovala paní Poláková. "Já vím, že ho máš opravdu ráda, jinak bys to jeho podivné chování tak dlouho nevydržela. Ale kromě pusy mezi vámi ještě nic nebylo. Bylo by lehčí se teď rozejít. Mám strach o vás oba, holčičko."
Lucka mlčela. uvědomovala si, že má maminka pravdu.
"Tak pojď, holka, jdeme za panem doktorem," zvedla se paní Poláková.
A za půl hodinky již stoupali po schodech, vedoucích k ordinaci Romanovo doktora.
"Za chvilku se všechno dozvím," pomyslela si Lucka.
Měla strach....
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář