Osudová 2
10. 7. 2007
Tak uběhlo zase pár týdnů. Lucce bylo s Romanem čím dál krásněji.Snažila se posunout jejich vztah někam dál, ale Roman jako by neměl zájem. Choval se k ní moc hezky, jednu chvíli cítila, že jí také miluje a vzápětí , jako by si něco uvědomil, byl náhle odtažitý.
Až jednou, za teplé letní noci, když seděli u řeky a pozorovali hvězdy jí políbil. Jenom tak, beze slova si jí přitáhl blíž k sobě a jejich rty se setkali. Jenom nesměle a na krátký okamžik, ale s Luckou se zatočil svět. "Bože co to dělám" pomyslela si. "Vždyť je to jak z červené knihovny." Ale srdíčko jí splašeně bilo a když se vzápětí odtáhl, nechtěla se toho okamžiku vzdát. Ale už to byl jiný Roman, nepřístupný. "Promiň Lucko"zašeptal tiše. Vstal, podal jí ruku a řekl, že jí doprovodí domů. Řeč po cestě už vázla. Lucka byla celá zaražená a přemýšlela, proč v jejich vztahu je všechno tak komplikované.
Doma ležela a přemýšlela, jestli by všechno neměla ukončit. Ale představa, že už Romana neuvidí tolik bolela.
Ráno jí volala Sylva, kamarádka ještě ze základky."Lucino, jedeme s Petrem ( to byl její přítel) do Beskyd na chatu.Nechceš se přidat i s Romanem? Byla by alespoň větší zábava a místa je tam dost." Lucka nadšeně souhlasila a hned volala Romanovi. Čekala nadšení, ale on se jenom zeptal. "To myslíš jako na celý víkend? I přes noc?". Lucka se zarazila. "Jasně že na víkend a přes noc. Máš s tím nějaký problém? Maminka tě snad nepustí? Sakra není nám patnáct." Na chvilku bylo na druhé straně ticho. Slyšel dobře rozčílení v jejím hlase. "Dobře, pojedu" řekl a zavěsil.
Lucka nevěděla, jestli se má smát nebo plakat. Měla radost, že budou spolu konečně spolu, že budou mít místečko, kde budou celou noc sami. "Vždyť já ani nevím, kde bydlí," uvědomila si. pak si ale řekla, že teď všechno pustí z hlavy a za tři dny ho prostě svede.
pokračování příště
Až jednou, za teplé letní noci, když seděli u řeky a pozorovali hvězdy jí políbil. Jenom tak, beze slova si jí přitáhl blíž k sobě a jejich rty se setkali. Jenom nesměle a na krátký okamžik, ale s Luckou se zatočil svět. "Bože co to dělám" pomyslela si. "Vždyť je to jak z červené knihovny." Ale srdíčko jí splašeně bilo a když se vzápětí odtáhl, nechtěla se toho okamžiku vzdát. Ale už to byl jiný Roman, nepřístupný. "Promiň Lucko"zašeptal tiše. Vstal, podal jí ruku a řekl, že jí doprovodí domů. Řeč po cestě už vázla. Lucka byla celá zaražená a přemýšlela, proč v jejich vztahu je všechno tak komplikované.
Doma ležela a přemýšlela, jestli by všechno neměla ukončit. Ale představa, že už Romana neuvidí tolik bolela.
Ráno jí volala Sylva, kamarádka ještě ze základky."Lucino, jedeme s Petrem ( to byl její přítel) do Beskyd na chatu.Nechceš se přidat i s Romanem? Byla by alespoň větší zábava a místa je tam dost." Lucka nadšeně souhlasila a hned volala Romanovi. Čekala nadšení, ale on se jenom zeptal. "To myslíš jako na celý víkend? I přes noc?". Lucka se zarazila. "Jasně že na víkend a přes noc. Máš s tím nějaký problém? Maminka tě snad nepustí? Sakra není nám patnáct." Na chvilku bylo na druhé straně ticho. Slyšel dobře rozčílení v jejím hlase. "Dobře, pojedu" řekl a zavěsil.
Lucka nevěděla, jestli se má smát nebo plakat. Měla radost, že budou spolu konečně spolu, že budou mít místečko, kde budou celou noc sami. "Vždyť já ani nevím, kde bydlí," uvědomila si. pak si ale řekla, že teď všechno pustí z hlavy a za tři dny ho prostě svede.
pokračování příště
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář