Osudová 18
7. 8. 2007
Lucka seděla, ani se nepohnula.
"Lucinko, pojď, já tě doprovodím domů," řekla paní Poláková. "Je už hodně hodin a maminka bude mít o tebe starost."
Lucka vstala a zapotácela se. Paní Poláková jí chytila a podepřela.
"No tak, holčičko, drž se. zatím to není tak zlé, jak to vypadá."
Lucka ani nevěděla, jak došli domů. U dveří se s ní Romanovo maminka rozloučila.
"Nechcete jít na chvilku dál?" zeptala se Lucka, ale byla to otázka spíš jenom ze zdvořilosti.
"Ne Lucinko, dneska ne. Možná někdy příště. Asi si toho budeš mít se svojí maminkou hodně co povídat..Tak se drž a jestli budeš chtít, tak se ozvi."
A odešla.
Lucko, co se stalo?" zděsila se maminka. "Jsi bledá jako stěna."
Lucka nemluvila. nemohla ani brečet. V hlavě se jí honilo pořád jenom jedno. Roman je HIV pozitivní.
"Proboha holka, mluv. Tak už mi to konečně řekni. Co jsi se dozvěděla? Co je Romanovi?" naléhala na ní maminka.
"Mami, počkej chvilku, já teď nemůžu:" řekla Lucka a odešla do svého pokojíku.
Teprve teď se rozplakala. Byl její první láska a nikdy netušila, že to bude takhle složité. Rozum jí sice říkal, že by bylo nejlepší, kdyby se rozešli, ale srdíčko se bránilo. A ta představa tolik bolela. Přemýšlela o tom, že měl vlastně hroznou smůlu, že sám za to ani nemůže Přece ho nemůže zklamat, když ví, že jí také miluje.
Tak jí našla maminka, která za ní přišla do pokoje.
"Lucinko, pojď, já tě doprovodím domů," řekla paní Poláková. "Je už hodně hodin a maminka bude mít o tebe starost."
Lucka vstala a zapotácela se. Paní Poláková jí chytila a podepřela.
"No tak, holčičko, drž se. zatím to není tak zlé, jak to vypadá."
Lucka ani nevěděla, jak došli domů. U dveří se s ní Romanovo maminka rozloučila.
"Nechcete jít na chvilku dál?" zeptala se Lucka, ale byla to otázka spíš jenom ze zdvořilosti.
"Ne Lucinko, dneska ne. Možná někdy příště. Asi si toho budeš mít se svojí maminkou hodně co povídat..Tak se drž a jestli budeš chtít, tak se ozvi."
A odešla.
Lucko, co se stalo?" zděsila se maminka. "Jsi bledá jako stěna."
Lucka nemluvila. nemohla ani brečet. V hlavě se jí honilo pořád jenom jedno. Roman je HIV pozitivní.
"Proboha holka, mluv. Tak už mi to konečně řekni. Co jsi se dozvěděla? Co je Romanovi?" naléhala na ní maminka.
"Mami, počkej chvilku, já teď nemůžu:" řekla Lucka a odešla do svého pokojíku.
Teprve teď se rozplakala. Byl její první láska a nikdy netušila, že to bude takhle složité. Rozum jí sice říkal, že by bylo nejlepší, kdyby se rozešli, ale srdíčko se bránilo. A ta představa tolik bolela. Přemýšlela o tom, že měl vlastně hroznou smůlu, že sám za to ani nemůže Přece ho nemůže zklamat, když ví, že jí také miluje.
Tak jí našla maminka, která za ní přišla do pokoje.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář