Osudová 14
1. 8. 2007
Roman už netrpělivě očekával výsledky, ale nic mu nepřišlo. Ještě pár dní vyčkával a potom si na transfuzní stanici zavolal.
"Pane Poláku," řekla mu sestřička, když se představil. "Výsledky dorazily teprve dnes a pan doktor Vám chtěl volat."
"Je mi něco?" vyptával se Roman.
"Nezlobte se, ale já s Vámi mluvit nemohu a vůbec ne po telefonu. Moment, zavolám Vám pana doktora."
Chvilku bylo ticho. Roman začínal tušit, že se něco děje.
" Docent Suchý," ozvalo se po chvilce. "Mluvím s panem Polákem?"
"Ano," řekl Roman.
"Pane Poláku," pokračoval hlas v telefonu. "Nemám pro Vás zrovna dobrou zprávu. Výsledky vyšetření nejsou v pořádku."
"A co mi je?" vyptával se Roman přiškrceným hlasem. "Je to něco vážného?"
"Lituji, ale tohle nemůžeme probírat v telefonu. Pozval bych si Vás už na dnešek, ale musím asistovat na sále a za chvilku operujeme. Mohl by jste prosím Vás přijít hned zítra ráno?"
"Samozřejmě přijdu. V kolik hodin? A nemohl by jste mi alespoň trošku naznačit?" pokoušel se něco dozvědět Roman.
"Opravdu nemohu. Přijďte zítra v osm hodin a popovídáme si. Je to interna, první poschodí, dveře č. 717. Zatím nashledanou." Ozvalo se cvaknutí v telefonu a bylo ticho.
Roman chvilku tiše stál. nevěděl, co si má o tom myslet. Vždyť se cítil zdravý, nic mu nebylo, nic ho nebolelo.
Pak se pomalu loudal do kuchyně, kde mamka připravovala oběd.
"Mami, něco se mnou je. nevím co, nic mi do telefonu nechtěli říct, ale zítra ráno mám jít do nemocnice."
"Pane Poláku," řekla mu sestřička, když se představil. "Výsledky dorazily teprve dnes a pan doktor Vám chtěl volat."
"Je mi něco?" vyptával se Roman.
"Nezlobte se, ale já s Vámi mluvit nemohu a vůbec ne po telefonu. Moment, zavolám Vám pana doktora."
Chvilku bylo ticho. Roman začínal tušit, že se něco děje.
" Docent Suchý," ozvalo se po chvilce. "Mluvím s panem Polákem?"
"Ano," řekl Roman.
"Pane Poláku," pokračoval hlas v telefonu. "Nemám pro Vás zrovna dobrou zprávu. Výsledky vyšetření nejsou v pořádku."
"A co mi je?" vyptával se Roman přiškrceným hlasem. "Je to něco vážného?"
"Lituji, ale tohle nemůžeme probírat v telefonu. Pozval bych si Vás už na dnešek, ale musím asistovat na sále a za chvilku operujeme. Mohl by jste prosím Vás přijít hned zítra ráno?"
"Samozřejmě přijdu. V kolik hodin? A nemohl by jste mi alespoň trošku naznačit?" pokoušel se něco dozvědět Roman.
"Opravdu nemohu. Přijďte zítra v osm hodin a popovídáme si. Je to interna, první poschodí, dveře č. 717. Zatím nashledanou." Ozvalo se cvaknutí v telefonu a bylo ticho.
Roman chvilku tiše stál. nevěděl, co si má o tom myslet. Vždyť se cítil zdravý, nic mu nebylo, nic ho nebolelo.
Pak se pomalu loudal do kuchyně, kde mamka připravovala oběd.
"Mami, něco se mnou je. nevím co, nic mi do telefonu nechtěli říct, ale zítra ráno mám jít do nemocnice."
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář