Osudová 11
29. 7. 2007
Celý den chodila Lucka od ničeho k ničemu. nebavilo jí číst dívat se na televizi, prostě nic. Ani mamince se nepodařilo jí nějak rozptýlit.
Přesně v pět odpoledne zvonila u dveří bytu, kde ještě nikdy nebyla. Byla celá rozechvělá a nějak v podvědomí se toho rozhovoru obávala. Nikdy netušila, že Romanovu maminku pozná právě za takovýchto nepříznivých okolností.
Paní Poláková jí přišla otevřít. Vypadala klidně, i když ustaraně.
"Pojď dál, Lucko. Už tě čekám." Pokynula směrem k bytu. "Posaď se. Udělám kávu, aby se nám lépe povídalo.
Posadila se a rozhlížela se po pokoji. Byl skromně zařízený, ale vkusně a útulně.
"To víš, nemáme tu žádný přepych," řekla Romanovo maminka. "Jsme s Romanem už dlouho sami a peněz moc není."
"To znám," přikývla Lucka. "U nás je to to samé. Taťka se od nás odstěhoval, když mi bylo pět let. Ale co pracuji, už je to s penězi lepší." Teprve teď si uvědomila, že ani neví kde Roman pracuje.
"Paní Poláková, je to asi divné, ale já vůbec nevím, jakou má Roman práci. Nikdy o tom nemluvil.
"Roman nepracuje," povzdechla si maminka. "Je v invalidním důchodu."
"V invalidním důchodu?" opakovala nevěřícně Lucka. "Nikdy se mi ani slovíčkem nezmínil."
" Já vím, holčičko. Takhle to nemělo být. Chtěl ti to všechno říci sám."
Přesně v pět odpoledne zvonila u dveří bytu, kde ještě nikdy nebyla. Byla celá rozechvělá a nějak v podvědomí se toho rozhovoru obávala. Nikdy netušila, že Romanovu maminku pozná právě za takovýchto nepříznivých okolností.
Paní Poláková jí přišla otevřít. Vypadala klidně, i když ustaraně.
"Pojď dál, Lucko. Už tě čekám." Pokynula směrem k bytu. "Posaď se. Udělám kávu, aby se nám lépe povídalo.
Posadila se a rozhlížela se po pokoji. Byl skromně zařízený, ale vkusně a útulně.
"To víš, nemáme tu žádný přepych," řekla Romanovo maminka. "Jsme s Romanem už dlouho sami a peněz moc není."
"To znám," přikývla Lucka. "U nás je to to samé. Taťka se od nás odstěhoval, když mi bylo pět let. Ale co pracuji, už je to s penězi lepší." Teprve teď si uvědomila, že ani neví kde Roman pracuje.
"Paní Poláková, je to asi divné, ale já vůbec nevím, jakou má Roman práci. Nikdy o tom nemluvil.
"Roman nepracuje," povzdechla si maminka. "Je v invalidním důchodu."
"V invalidním důchodu?" opakovala nevěřícně Lucka. "Nikdy se mi ani slovíčkem nezmínil."
" Já vím, holčičko. Takhle to nemělo být. Chtěl ti to všechno říci sám."
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář