Osudová 31(108)
17. 9. 2007
Když za Luckou zaklapli dveře lékařovi kanceláře, podívala se do dlouhé chodby.
Tak tam někde na konci leží Roman, pomyslela si.
Těšila se na něho a zároveň měla strach. Všechno ještě bylo tak čerstvé.
Nevěděla, jak se má chovat, co mu říct.
Pomalu se loudala k jeho dveřím a přemýšlela, jaká slova mu řekne na úvod.
Najednou stála před jeho pokojem.
Zaklepala, ale bylo ticho.
Pomalounku dveře otevřela a nakoukla dovnitř.
Roman spal.
Tiše, aby ho neprobudila, vešla dovnitř. Dala si k posteli židli, co stála opodál a posadila se.
Když se na něho dívala, cítila příval lásky.
Ležel tam pokojně a ve spaní se trochu usmíval. Chtěla by teď moc vědět, o čem se mu zdá.
Ležel tam její Roman, člověk, který byl pro ní tím nejkrásnějším, člověk kterého milovala a věděla, že s ním chce žít i přes to, co je třeba v budoucnu čeká.
Jako by cítil její pohled.
Pohnul se a otevřel oči.Zajiskřilo v nich, když uviděl Lucku.
"Miláčku, jsi to opravdu ty, nebo je to jenom sen?"
"Jsem to já, lásko. A budu u tebe už pořád. Navždycky. "
"Zdálo se mi o tobě, zašeptal. A byl to krásný sen. "
(Sny se někdy vyplní, broučku, " pohladila ho Lucka.
Odvrátil hlavu.
Tápavě hledal její ruku. Když jí našel, beze slova jí stisknul. Lucka jeho stisk opětovala.
Mlčeli.
Chvilku bylo ticho.
Když pak otočil hlavu zpátky a podíval se na ní viděla, že má v očích slzy.
Tak tam někde na konci leží Roman, pomyslela si.
Těšila se na něho a zároveň měla strach. Všechno ještě bylo tak čerstvé.
Nevěděla, jak se má chovat, co mu říct.
Pomalu se loudala k jeho dveřím a přemýšlela, jaká slova mu řekne na úvod.
Najednou stála před jeho pokojem.
Zaklepala, ale bylo ticho.
Pomalounku dveře otevřela a nakoukla dovnitř.
Roman spal.
Tiše, aby ho neprobudila, vešla dovnitř. Dala si k posteli židli, co stála opodál a posadila se.
Když se na něho dívala, cítila příval lásky.
Ležel tam pokojně a ve spaní se trochu usmíval. Chtěla by teď moc vědět, o čem se mu zdá.
Ležel tam její Roman, člověk, který byl pro ní tím nejkrásnějším, člověk kterého milovala a věděla, že s ním chce žít i přes to, co je třeba v budoucnu čeká.
Jako by cítil její pohled.
Pohnul se a otevřel oči.Zajiskřilo v nich, když uviděl Lucku.
"Miláčku, jsi to opravdu ty, nebo je to jenom sen?"
"Jsem to já, lásko. A budu u tebe už pořád. Navždycky. "
"Zdálo se mi o tobě, zašeptal. A byl to krásný sen. "
(Sny se někdy vyplní, broučku, " pohladila ho Lucka.
Odvrátil hlavu.
Tápavě hledal její ruku. Když jí našel, beze slova jí stisknul. Lucka jeho stisk opětovala.
Mlčeli.
Chvilku bylo ticho.
Když pak otočil hlavu zpátky a podíval se na ní viděla, že má v očích slzy.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář