Internetová láska 9.
18. 8. 2008
Za hodinku se ozval telefon znova.
Bylo to ve dvě ráno,ale nespala jsem. Byla jsem uražená,naštvaná a hlavně zklamaná.
„Prosím tě,aspoň mi to nech vysvětlit,“ozvalo se na druhé straně.
„No dobře,tak povídej,ale rychle,chce se mi spát.“
„Víš, když jsme si začali povídat,“spustil on,„a když jsi se ptala kolik mi je,tak to ze mě nějak vypadlo samo. Měl jsem pocit,že se ti bude povídat snadněji, když budeme věkově blíž k sobě.Nezdálo se mi,že ti nějak ubližuji,protože tenkrát vlastně o nic nešlo,jenom o to povídaní.“
Mlčela jsem.
„Posloucháš mě vůbec?“povzdechl si.
„Jo poslouchám,neboj. Docela mě zajímají důvody,čím se dá ospravedlnit dvouleté lhaní,“neodpustila jsem si poznámku.
„Dovedeš být pěkně protivná,to jsem nevěděl.“
„Dovedu,jsem přece ženská. A teď už to víš.“
„Jenomže později,“ pokračoval,„když už mi záleželo čím dál víc na tom,aby ses mi někam neztratila,jsem se už bál říct pravdu.Divné co,že i chlap se bojí.Třeba jenom toho,že ti bude připadat jako dědek. No a teď v poslední době jsem pořád jenom přemýšlel o tom,jestli mám přijet a nechat na tobě,jak se zachováš,až mě uvidíš,nebo jestli ti to mám říct.Ta první možnost mě lákala,protože bych tě mohl alespoň chviličku vidět,i kdybys třeba potom utekla,ale zase by to nebylo fér vůči tobě. No tak jsem to vyklopil a teď se jenom modlím,abys mi tu lež odpustila.“
Chvilku bylo ticho.
„Mám si nechat zabukovanou letenku?“zeptal se.
Bylo to ve dvě ráno,ale nespala jsem. Byla jsem uražená,naštvaná a hlavně zklamaná.
„Prosím tě,aspoň mi to nech vysvětlit,“ozvalo se na druhé straně.
„No dobře,tak povídej,ale rychle,chce se mi spát.“
„Víš, když jsme si začali povídat,“spustil on,„a když jsi se ptala kolik mi je,tak to ze mě nějak vypadlo samo. Měl jsem pocit,že se ti bude povídat snadněji, když budeme věkově blíž k sobě.Nezdálo se mi,že ti nějak ubližuji,protože tenkrát vlastně o nic nešlo,jenom o to povídaní.“
Mlčela jsem.
„Posloucháš mě vůbec?“povzdechl si.
„Jo poslouchám,neboj. Docela mě zajímají důvody,čím se dá ospravedlnit dvouleté lhaní,“neodpustila jsem si poznámku.
„Dovedeš být pěkně protivná,to jsem nevěděl.“
„Dovedu,jsem přece ženská. A teď už to víš.“
„Jenomže později,“ pokračoval,„když už mi záleželo čím dál víc na tom,aby ses mi někam neztratila,jsem se už bál říct pravdu.Divné co,že i chlap se bojí.Třeba jenom toho,že ti bude připadat jako dědek. No a teď v poslední době jsem pořád jenom přemýšlel o tom,jestli mám přijet a nechat na tobě,jak se zachováš,až mě uvidíš,nebo jestli ti to mám říct.Ta první možnost mě lákala,protože bych tě mohl alespoň chviličku vidět,i kdybys třeba potom utekla,ale zase by to nebylo fér vůči tobě. No tak jsem to vyklopil a teď se jenom modlím,abys mi tu lež odpustila.“
Chvilku bylo ticho.
„Mám si nechat zabukovanou letenku?“zeptal se.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář