Internetová láska 8.
11. 8. 2008
Druhý den jsem se nemohla na nic soustředit.
Docela jsem přivítala, že jsem ten den musela k doktorovi a že mi šéf řekl,že už pak do práce nemusím.
Myšlenkami jsem byla stále u Pavla.Chvilku jsem měla radost,že ho uvidím a chvilku zase obavy,jak to setkání dopadne a vlastně i z toho,co pak bude dál.
Večer jsme si chvilku psali na chatu a pak zavolal.
„Poslouchej broučku,“vypadlo z něho hned jak jsem zvedla sluchátko.„Já vždycky v září dělám kolečko po obchodních partnerech v Americe. Trvá to týden. Dneska je čtvrtek,když vyrazím v neděli večer,mohl bych být příští víkend u tebe.“
„Tak dobře,já si to zařídím.“
Chvilku jsme si povídali no a já nakonec vyklopila,že mám z našeho setkání trochu obavy.Že přece jenom fotka a reál je něco jiného.
„Tak a teď já,“řekl Pavel nějak zaraženě.„Proč bys měla mít obavy ty, to spíš je mám já. Musím ti něco říct a na dnešek jsem kvůli tomu vůbec nespal.“
„No tak povídej,“docela se mi líbilo,že strach nemám jenom já.
„Víš,já ti neřekl pravdu.“
Chvilku bylo ticho.
„V čem jsi mi neřekl pravdu,“zeptala jsem se docela zaraženě.
„Víš, mě není 44 let, jak si myslíš, ale letos slavím padesátku.Jsem o dvanáct let starší než ty,lásko.“
„Tak ty jsi mi celé dva roky lhal, jo? A v čem ještě? Co se ještě dozvím?“vybuchla jsem.
„Počkej, nech si to vysvětlit,“uklidňoval mě.
„Nechci, abys mi cokoli vysvětloval.Prostě jsi lhal a hotovo a já lháře nesnáším.“
Zavěsila jsem.
Docela jsem přivítala, že jsem ten den musela k doktorovi a že mi šéf řekl,že už pak do práce nemusím.
Myšlenkami jsem byla stále u Pavla.Chvilku jsem měla radost,že ho uvidím a chvilku zase obavy,jak to setkání dopadne a vlastně i z toho,co pak bude dál.
Večer jsme si chvilku psali na chatu a pak zavolal.
„Poslouchej broučku,“vypadlo z něho hned jak jsem zvedla sluchátko.„Já vždycky v září dělám kolečko po obchodních partnerech v Americe. Trvá to týden. Dneska je čtvrtek,když vyrazím v neděli večer,mohl bych být příští víkend u tebe.“
„Tak dobře,já si to zařídím.“
Chvilku jsme si povídali no a já nakonec vyklopila,že mám z našeho setkání trochu obavy.Že přece jenom fotka a reál je něco jiného.
„Tak a teď já,“řekl Pavel nějak zaraženě.„Proč bys měla mít obavy ty, to spíš je mám já. Musím ti něco říct a na dnešek jsem kvůli tomu vůbec nespal.“
„No tak povídej,“docela se mi líbilo,že strach nemám jenom já.
„Víš,já ti neřekl pravdu.“
Chvilku bylo ticho.
„V čem jsi mi neřekl pravdu,“zeptala jsem se docela zaraženě.
„Víš, mě není 44 let, jak si myslíš, ale letos slavím padesátku.Jsem o dvanáct let starší než ty,lásko.“
„Tak ty jsi mi celé dva roky lhal, jo? A v čem ještě? Co se ještě dozvím?“vybuchla jsem.
„Počkej, nech si to vysvětlit,“uklidňoval mě.
„Nechci, abys mi cokoli vysvětloval.Prostě jsi lhal a hotovo a já lháře nesnáším.“
Zavěsila jsem.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář