Internetová láska 6.
4. 8. 2008
Tak to pokračovalo celý rok.
Mobilní operátor z nás měl nejspíš radost.Protože volal především Pavel, ani jsem si nechtěla představovat jeho účty za telefon.
Doma to všechno pokračovalo jen tak setrvačností a s manželem jsme už mluvili jenom to nejnutnější, nebo vůbec.
Zdálo se mi, že mu to vůbec nevadí. A jestli ano, nedal na sobě nic znát.
Neměla jsem ráda víkendy, protože jsme jezdili na chatu a tam nebyla možnost si zavolat. Přes tenké stěny je slyšet všechno.
Netěšila jsem se ani na dovolenou.
Nějak jsem si zvykla na tento režim nočního volání a nedostatek spánku doháněla, jak se dalo.
Jednou v noci se Pavel zeptal: „Poslouchej, co bys říkala tomu, kdybych přiletěl, abychom se konečně setkali.“
Asi čekal bouřlivý jásot ale nedočkal se.
Kdybych neseděla, asi by se mi podlomila kolena.
„Proč mlčíš?“ ozvalo se na druhém konci telefonu.„Mohl bych přiletět na příští víkend.“
Začala jsem nesouvisle něco koktat o tom, že mne zaskočil, že na to nejsem připravená.
„No vidíš a já myslel, že budeš mít radost,“ řekl zaraženě.
„Ne já mám radost, já tě chci vidět, ale potřebuji se s tím nějak srovnat,“ oponovala jsem. „Nepočítala jsem nikdy s tím, že přiletíš, prosím, dej mi čas.“
„Dobře, máš ho kolik budeš potřebovat.“
Pak už hovor vázl, já byla zmatená a on zklamaný.
Brzy potom jsme se rozloučili a já se zachumlala do peřin.
Mobilní operátor z nás měl nejspíš radost.Protože volal především Pavel, ani jsem si nechtěla představovat jeho účty za telefon.
Doma to všechno pokračovalo jen tak setrvačností a s manželem jsme už mluvili jenom to nejnutnější, nebo vůbec.
Zdálo se mi, že mu to vůbec nevadí. A jestli ano, nedal na sobě nic znát.
Neměla jsem ráda víkendy, protože jsme jezdili na chatu a tam nebyla možnost si zavolat. Přes tenké stěny je slyšet všechno.
Netěšila jsem se ani na dovolenou.
Nějak jsem si zvykla na tento režim nočního volání a nedostatek spánku doháněla, jak se dalo.
Jednou v noci se Pavel zeptal: „Poslouchej, co bys říkala tomu, kdybych přiletěl, abychom se konečně setkali.“
Asi čekal bouřlivý jásot ale nedočkal se.
Kdybych neseděla, asi by se mi podlomila kolena.
„Proč mlčíš?“ ozvalo se na druhém konci telefonu.„Mohl bych přiletět na příští víkend.“
Začala jsem nesouvisle něco koktat o tom, že mne zaskočil, že na to nejsem připravená.
„No vidíš a já myslel, že budeš mít radost,“ řekl zaraženě.
„Ne já mám radost, já tě chci vidět, ale potřebuji se s tím nějak srovnat,“ oponovala jsem. „Nepočítala jsem nikdy s tím, že přiletíš, prosím, dej mi čas.“
„Dobře, máš ho kolik budeš potřebovat.“
Pak už hovor vázl, já byla zmatená a on zklamaný.
Brzy potom jsme se rozloučili a já se zachumlala do peřin.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář