Internetová láska 5.
31. 7. 2008
Druhý den jsem se probouzela s myšlenkou na Pavla.
V práci jsem se nemohla na nic soustředit.
Kolegyně už to nevydržela a zeptala se:„Poslouchej, já už si delší dobu všímám, že se s tebou něco děje. Navíc mi připadáš pořád nějaká nevyspaná.Děje se něco u vás?“
Všechno jsem jí pověděla. Nejenom proto, že se ptala, ale protože jsem se už potřebovala někomu vypovídat.
Poslouchala a nepřerušovala mě.
Po chvilce si jenom povzdechla.„Zaděláváš si na parádní problém, holka.“
„To už teď vím taky, jenom mi poraď, co mám tedy dělat. Ano vím, je to blbost, zamilovala jsem se do člověka, kterého neznám a navíc... nejspíš se ani nikdy neuvidíme. Ale jak z toho ven?“
Chvilku jsme si ještě povídali a pak se začali věnovat práci.
Večer mi přišla smska od Pavla.„Ve dvanáct vašeho času ti zavolám, mohu?“
„Můžeš,“ odpověděla jsem.
Cítila jsem, jako bych šla na první rande, tak jsem byla celá roztřepaná.
Bylo zbytečné si říkat, že blbnu, že bych měla mít rozum... bylo to silnější než já.
V noci jsem docela netrpělivě čekala až pípne mobil. Dočkala jsem se. Povídali jsme si do tří do rána a bylo to krásné.
Od té doby jsme chat používali čím dál méně. Skoro každou noc mi šeptal do ucha sladká slovíčka, ze kterých se mi ještě i v mém věku točila hlava.
Měla jsem dojem, jako by se můj život scvrkl do těch pár nočních hodin, kdy jsem slyšela jeho hlas.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář