Internetová láska 32. - závěr
V duchu jsem odpočítávala dny, kdy se Pavel objeví a těšila se na pár pěkných dní s ním.
V úterý odpoledne obletěly svět záběry z Ameriky.
„Tak to bude asi problém se sem dostat,“ proběhlo mi hlavou.
Po půlnoci zazvonil telefon.
„Pavel,“pomyslela jsem si.
Na noční hovory jsem již byla za ta léta zvyklá.
„Ahoj Hanči,“ozvalo se v telefonu.
Nebyl to ale jeho hlas... Byl to hlas jeho bratra.
„Hani, Pavel je mrtvý. Letěl z Bostonu do Los Angeles. Byl v tom druhém letadle, co narazilo do Dvojčat.“
Bylo 11.září 2001.
V jediné vteřině se mi zhroutil celý svět.
A to je konec velké lásky, co začala na internetu.
Jedna dáma tady mi
napsala, že jsem se zařadila mezi další vdané blbky.
Možná jsem další blbka,
ale na tom všem, co jsme spolu prožili bych nezměnila ani jedinou
vteřinu.
Jsem ráda, že jsme mohli jít ten kousek cesty spolu...i když byl tak
krátký.
Byl to nejlepší člověk, kterého jsem kdy poznala.
A tak mám pořád
na nočním stolku krásně hladký kamínek, který mi vylovil v Dánsku, kdy moře mělo
jenom 13 stupňů.
Nebo usušenou kytičku, kterou jsem dostala jako odměnu za
to, že jsem se nechala přesvědčit a vylezla s ním na Kriváň.
A i když už je
hodně let tam někde nahoře, pořád s ním v duchu mluvím.
Odešel, ale vzpomínky zůstávají.
A jestli je pravda, že ten koho máme v
srdci neumírá, tak bude žít, dokud tady budu já.