Internetová láska 31.
9. 4. 2009
„Tak dobře, povídej“povzdechl si manžel.„Ale rychle.“
„Tak jo, když rychle tak rychle. Sice jsem to měla v úmyslu ti říci trochu jinak, ale jak si přeješ.“
Sedla jsem si do křesla.
„Mám ráda někoho jiného,“ vypadlo ze mě rychle, jak si přál.
Chvilku se na mne díval, jako by mi nevěřil.
„Kdo je to? Znám ho?“
„Ne neznáš.“
„A jak dlouho to trvá? A proč?“
„Ty se mě ptáš proč?“vybuchla jsem. „Vzpomeneš si, kdy jsme spolu někde byli nebo kdy jsi mě vůbec naposled pohladil? Nezajímá tě nic jiného, než je televize a fotbal. Ani kluci. O sobě už ani nemluvím. Degradoval jsi mne na uklízečku, kuchařku, pradlenu a posluhovačku, napadlo tě v poslední době někdy, že jsem taky člověk a ne jenom nějaká součást tvého života?“
„A proto jsi si našla náhradu, co?“
„Nehledala jsem jí, nějak to přišlo samo.“
Chvilku nic neříkal a pak se ke mně otočil.„Asi máš pravdu...ve všem. Nežijeme už dávno spolu, ale vedle sebe. Jenom mi to nějak nedošlo..A co chceš dělat teď?“
„Nevím,“přiznala jsem popravdě.„Ale ať to už s tím druhým dopadne jakkoli,takto dál žít nechci.Chci se rozvést.“
„Dobře, ale nechceš s tím počkat, než se kluk vyučí? Víš, že má ve škole problémy, tak ať mu nekomplikujeme zbytečně život. Nebo tak moc spěcháš?“
„Ne nespěchám, jenom si neumím představit, jak dál budeme žít.“
„Tak jako žije mnoho jiných.Tak jak žijeme teď, jenom si nebudeš muset vymýšlet výmluvy, nebudu se ptát kam jdeš a s kým.“
„Tak jo, když rychle tak rychle. Sice jsem to měla v úmyslu ti říci trochu jinak, ale jak si přeješ.“
Sedla jsem si do křesla.
„Mám ráda někoho jiného,“ vypadlo ze mě rychle, jak si přál.
Chvilku se na mne díval, jako by mi nevěřil.
„Kdo je to? Znám ho?“
„Ne neznáš.“
„A jak dlouho to trvá? A proč?“
„Ty se mě ptáš proč?“vybuchla jsem. „Vzpomeneš si, kdy jsme spolu někde byli nebo kdy jsi mě vůbec naposled pohladil? Nezajímá tě nic jiného, než je televize a fotbal. Ani kluci. O sobě už ani nemluvím. Degradoval jsi mne na uklízečku, kuchařku, pradlenu a posluhovačku, napadlo tě v poslední době někdy, že jsem taky člověk a ne jenom nějaká součást tvého života?“
„A proto jsi si našla náhradu, co?“
„Nehledala jsem jí, nějak to přišlo samo.“
Chvilku nic neříkal a pak se ke mně otočil.„Asi máš pravdu...ve všem. Nežijeme už dávno spolu, ale vedle sebe. Jenom mi to nějak nedošlo..A co chceš dělat teď?“
„Nevím,“přiznala jsem popravdě.„Ale ať to už s tím druhým dopadne jakkoli,takto dál žít nechci.Chci se rozvést.“
„Dobře, ale nechceš s tím počkat, než se kluk vyučí? Víš, že má ve škole problémy, tak ať mu nekomplikujeme zbytečně život. Nebo tak moc spěcháš?“
„Ne nespěchám, jenom si neumím představit, jak dál budeme žít.“
„Tak jako žije mnoho jiných.Tak jak žijeme teď, jenom si nebudeš muset vymýšlet výmluvy, nebudu se ptát kam jdeš a s kým.“
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
