Internetová láska 3
25. 7. 2008
Druhý den, když všichni usnuli jsem bojovala s chutí, otevřít si chat znovu.
Vítězně...vyhrála jsem. Přece tam kvůli úplně cizímu muži nepolezu každý večer.
Další den jsem to ale nevydržela.
Byl tam a hned se ke mně hlásil.
„Včera jsem tu seděl jak dlouho a dneska na tebe čekám už skoro dvě hodiny,“byla jeho první zprávička.
„To má být jako výčitka?,“odsekla jsem.
V hlavě se mi hned promítl ten časový posun. Copak on nepracuje? U nich mohlo být něco kolem jedné odpoledne.
Dál už jsem nad tím nepřemýšlela, protože jsem sotva stačila odpovídat na vzkazy, které létaly éterem.
Čas zase pádil jako zběsilý a naše písmenkování se protáhlo opět do ranních hodin.
Tak to pokračovalo několik dnů, pak týdnů a měsíců.
Dozvěděla jsem se že je mu čtyřicet dva let,je ženatý,ale bezdětný, že má vlastní firmu a daří se mu dobře.
On zase věděl všechno z mého soukromí.Když jsme si poslali i fotky, začalo být naše písmenkování ještě víc osobnější.
Manželovi to nevadilo, protože měl radost, že má u sportovních programů v televizi klid.
Trávil večery v obýváku a já u PC v ložnici.Stále častěji tam usínal a proto jsme se domluvili, že já si z ložnice udělám pracovnu a on se do obýváku přestěhuje natrvalo.
Tak jsme se pomalu jeden druhému čím dál víc odcizovali, zatímco já se čím dál víc zamilovávala do virtuálního muže, kterého jsem znala jenom z fotky.
Stalo se přesně to, co jsem do té doby nedovedla pochopit.
Vítězně...vyhrála jsem. Přece tam kvůli úplně cizímu muži nepolezu každý večer.
Další den jsem to ale nevydržela.
Byl tam a hned se ke mně hlásil.
„Včera jsem tu seděl jak dlouho a dneska na tebe čekám už skoro dvě hodiny,“byla jeho první zprávička.
„To má být jako výčitka?,“odsekla jsem.
V hlavě se mi hned promítl ten časový posun. Copak on nepracuje? U nich mohlo být něco kolem jedné odpoledne.
Dál už jsem nad tím nepřemýšlela, protože jsem sotva stačila odpovídat na vzkazy, které létaly éterem.
Čas zase pádil jako zběsilý a naše písmenkování se protáhlo opět do ranních hodin.
Tak to pokračovalo několik dnů, pak týdnů a měsíců.
Dozvěděla jsem se že je mu čtyřicet dva let,je ženatý,ale bezdětný, že má vlastní firmu a daří se mu dobře.
On zase věděl všechno z mého soukromí.Když jsme si poslali i fotky, začalo být naše písmenkování ještě víc osobnější.
Manželovi to nevadilo, protože měl radost, že má u sportovních programů v televizi klid.
Trávil večery v obýváku a já u PC v ložnici.Stále častěji tam usínal a proto jsme se domluvili, že já si z ložnice udělám pracovnu a on se do obýváku přestěhuje natrvalo.
Tak jsme se pomalu jeden druhému čím dál víc odcizovali, zatímco já se čím dál víc zamilovávala do virtuálního muže, kterého jsem znala jenom z fotky.
Stalo se přesně to, co jsem do té doby nedovedla pochopit.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář