Internetová láska 27
Courali se po městě a po parcích, zašli si na oběd, občas si sedli někde na zahrádku.
„Prosím, zůstaň se mnou ještě dneska,“zašeptal mi Pavel v podvečer.
„Zůstanu, ale musím domů, podívat se na kluky.“
„Tak jdeme hned, já si tam někde sednu a počkám na tebe.“
Za chvilku jsem už stála doma v předsíni.
Přemýšlela jsem, co klukům
řeknu, ale předběhl mne starší syn.
„Čauky, jak jsi se
bavila?“
„Dobře...ale poslouchej, chtěla bych ještě dneska vypadnout, byl by
to problém?“
Syn se na nic nevyptával.
„Nebyl. Klidně se běž bavit, stejně
sedíš pořád doma sama. Honza přijde kolem osmé, večeři mu dám. Neboj... mi to
zvládneme.“
Vlepila jsem mu pusu.
„Díky, přijdu zítra z práce. A taťkovi
to řeknu sama, až se vrátí.“
Vzala jsem si pár věcí a vypadla za
Pavlem.
„Možná si tímhle kazím život,“ pomyslela jsem si.„No ale jaký,“
proběhlo mi hlavou vzápětí.
Když jsem o kousek dál uviděla na zahrádce před
hospůdkou Pavla, jak čeká, pustila jsem všechny tyhle myšlenky z hlavy.
Vstal
a šel mi naproti.„Tak co, jak to dopadlo?“
„Je to v pohodě,“usmála jsem
se.
Vlepil mi pusu a já se ani nebránila.
Bylo mi nějak jedno, že jsme
kousek od domu, kde bydlím a že by nás mohl někdo vidět.
„Mám návrh,“řekl,
když mne pustil.„Zajdeme někam na večeři a pak...chtěl bych být s tebou
sám.“
Poslední slova mi už mi šeptal do ucha.