Internetová láska 25
22. 12. 2008
Chvilku stál, nehýbal se a jenom se na mě díval.
Pak se usmál.
„Jsi krásná, miláčku. Můžu jít za tebou?“
Udělal pár kroků směrem k posteli.
„Kde máš vousy?“vydechla jsem.
„Oholil jsem je,Haňulko, proto mi to tak dlouho trvalo. Dalo mi to docela zabrat.“
„Proč jsi to udělal, vždyt ti na nich tak záleželo.“
„To sice ano, ale na tobě mi záleží víc. Viděl jsem, že se ti nelíbí.“
Sklonil se ke mně.„Už mne poznáváš,koťako?“
Ano, poznávala jsem ho. Měla jsem před sebou tvář, kterou jsem si snad tisíckrát prohlížela na fotkách. Byl to přesně ten muž, o kterém jsem snila a na kterého jsem spoustu nocí,kdy jsem nemohla spát myslela. Snad jenom trochu víc prošedivělý.
Seděl na kraji postele, jako by najednou nevěděl, co má dělat. Uvědomila jsem si, že to zdaleka není tak sebevědomý člověk, na kterého si hraje.
Pohladila jsem ho po rameni.„Pojď ke mě, miláčku.“
Vklouzl ke mně pod deku, přitiskl se a zašeptal:„Hani, chceš to?“
„Chci to...chci tě víc, než cokoli jiného na světě...“
Jeho ruce a polibky, napřed váhavé a něžné byly stále naléhavější.
Zbavil mě posledních zbytků oblečení a odhodil ručník.
Vzepřel se na loktech a posunul se nade mně.
V jeho náručí jsem si připadala tak malá.
„Lásko moje...,“zašeptala jsem.
„Miláčku, nemůžu uvěřit tomu, že jsi u mě, že tě celou cítím...“vydechl mi do ucha.
Pak už jsme nepotřebovaly slova.
Pak se usmál.
„Jsi krásná, miláčku. Můžu jít za tebou?“
Udělal pár kroků směrem k posteli.
„Kde máš vousy?“vydechla jsem.
„Oholil jsem je,Haňulko, proto mi to tak dlouho trvalo. Dalo mi to docela zabrat.“
„Proč jsi to udělal, vždyt ti na nich tak záleželo.“
„To sice ano, ale na tobě mi záleží víc. Viděl jsem, že se ti nelíbí.“
Sklonil se ke mně.„Už mne poznáváš,koťako?“
Ano, poznávala jsem ho. Měla jsem před sebou tvář, kterou jsem si snad tisíckrát prohlížela na fotkách. Byl to přesně ten muž, o kterém jsem snila a na kterého jsem spoustu nocí,kdy jsem nemohla spát myslela. Snad jenom trochu víc prošedivělý.
Seděl na kraji postele, jako by najednou nevěděl, co má dělat. Uvědomila jsem si, že to zdaleka není tak sebevědomý člověk, na kterého si hraje.
Pohladila jsem ho po rameni.„Pojď ke mě, miláčku.“
Vklouzl ke mně pod deku, přitiskl se a zašeptal:„Hani, chceš to?“
„Chci to...chci tě víc, než cokoli jiného na světě...“
Jeho ruce a polibky, napřed váhavé a něžné byly stále naléhavější.
Zbavil mě posledních zbytků oblečení a odhodil ručník.
Vzepřel se na loktech a posunul se nade mně.
V jeho náručí jsem si připadala tak malá.
„Lásko moje...,“zašeptala jsem.
„Miláčku, nemůžu uvěřit tomu, že jsi u mě, že tě celou cítím...“vydechl mi do ucha.
Pak už jsme nepotřebovaly slova.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář