Internetová láska 21
Jenom jsem si utřela slzy, které se mi tlačily do očí a našla jeho ruku.
Chvilku bylo ticho.
„No tak, Hanči, přece nebudeš plakat,“zašeptal.„Neboj, ať mi řekneš cokoliv, nikdy nebudu litovat ničeho, co bylo ty dva roky.“
„Ale tak to vůbec není...“konečně se mi podařilo najít hlas.„Vždyť já cítím to samé. Jenom jsem zmatená z toho co cítím, že jsi po těch letech skutečný, že sedíš vedle mě a že za chvíli odjedeš. Že nevím,co bude dál...“
Rozzářily se mu oči.„Miláčku, mám velkou chuť tě políbit.“
„Tady?“rozhlédla jsem se.
„A proč ne...“klidně,vstal a sedl si vedle mne.
Dál už jsem vnímala jenom jeho rty a jeho vůni.
„Uděláš si na mě čas i zítra?“zeptal se, když mne pustil.„Letadlo mi letí v
pondělí ráno.“
„Já nemusím spěchat ani dnes,“špitla jsem.
„A nebudeš mít
problémy?“
„Ne nebudu.“
Byla jsem ráda, že se dál nevyptával, protože se
mi teď o tom vůbec nechtělo mluvit.Chvilku mlčel a jenom mě k sobě víc
přitisknul.
„Tak to bychom mohli,“zamumlal mi po chvilce do ucha,„si
doprohlížet ty fotky ne? Je jich tam ještě víc než dost.“
Bylo vidět, že
čeká, co odpovím.
Oba jsme věděli, že pokud půjdeme zpátky do pokoje, nebude
to kvůli prohlížení fotek...