Internetová láska 20
27. 10. 2008
Nic jsem neříkala, tak pokračoval.
„Víš, napřed ze začátku to bylo jenom příjemné psaní. Jenže pak jsem se na to písmenkování čím dál víc těšil. Seděl jsem na chatu, mlčel a jenom klikal a klikal a zjišťoval, jestli jsi se už nepřihlásila.I když jsem si připadal jako blbec, stejně jsem tam každý den hlídkoval a byl jsem šťastný, jenom jsem zahlédl tvůj nick. Postupem doby jsem se víc a víc začal bát toho, že tě ztratím.
Když jsme si začali volat, bylo to ještě horší. Celé dny jsem se těšil na to, až tě uslyším. Zjišťoval jsem stále více,co všechno máme společného. Těšil jsem se na tvůj hlas, na tvůj smích, dokonce i na naše malé hádky. Mrzelo mně,že nevíš, kolik je mi skutečně let, ale nevěděl jsem, jak ti to mám říct.
A teď, když jsme se setkali,tak vím,že to cítím už dlouho není jenom omyl nebo sen, ale je to skutečné.
Jsme spolu pár hodin, ale zdá se mi, jako bychom se znali už dlouho. Jsi přesně taková, jakou jsem si tě představoval i vysnil.
Chtěl bych tě hladit, líbat i objímat, chci se s tebou smát i dohadovat, prožívat smutky i radosti.“
Zmlkl a podíval se na mě.
Mlčela jsem. Připadala jsem si, jako bych měla v krku knedlík a nedostala jsem ze sebe ani slovo.
Chvilku mlčel a jenom si mě prohlížel.
Pak mi pustil ruku a pokračoval.
„Vím,že to jak vypadám tě asi zklamalo,ale já nelituji ničeho, a už vůbec ne toho, že jsem tady. Miluji tě, teď už to mohu říct, miluji....“
„Víš, napřed ze začátku to bylo jenom příjemné psaní. Jenže pak jsem se na to písmenkování čím dál víc těšil. Seděl jsem na chatu, mlčel a jenom klikal a klikal a zjišťoval, jestli jsi se už nepřihlásila.I když jsem si připadal jako blbec, stejně jsem tam každý den hlídkoval a byl jsem šťastný, jenom jsem zahlédl tvůj nick. Postupem doby jsem se víc a víc začal bát toho, že tě ztratím.
Když jsme si začali volat, bylo to ještě horší. Celé dny jsem se těšil na to, až tě uslyším. Zjišťoval jsem stále více,co všechno máme společného. Těšil jsem se na tvůj hlas, na tvůj smích, dokonce i na naše malé hádky. Mrzelo mně,že nevíš, kolik je mi skutečně let, ale nevěděl jsem, jak ti to mám říct.
A teď, když jsme se setkali,tak vím,že to cítím už dlouho není jenom omyl nebo sen, ale je to skutečné.
Jsme spolu pár hodin, ale zdá se mi, jako bychom se znali už dlouho. Jsi přesně taková, jakou jsem si tě představoval i vysnil.
Chtěl bych tě hladit, líbat i objímat, chci se s tebou smát i dohadovat, prožívat smutky i radosti.“
Zmlkl a podíval se na mě.
Mlčela jsem. Připadala jsem si, jako bych měla v krku knedlík a nedostala jsem ze sebe ani slovo.
Chvilku mlčel a jenom si mě prohlížel.
Pak mi pustil ruku a pokračoval.
„Vím,že to jak vypadám tě asi zklamalo,ale já nelituji ničeho, a už vůbec ne toho, že jsem tady. Miluji tě, teď už to mohu říct, miluji....“
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář