Internetová láska 19
27. 10. 2008
Po chvice vylovil brýle a nasadil si je.„A teď jsi na řadě ty,“řekl
a podal mi kabelku
„Tak a teď ty fotky,“připomněla jsem mu,když mi brýle už seděly na nose.
Nějak se k tomu neměl.Seděl a díval se na mě.
„Asi bych to neměl říkat,ale já jsem šťastnej,že jsi se mnou.I kdyby to mělo být naše poslední setkání, nelituji ničeho.“
|Nevěděla jsem co na to říct.
„Tak kde máš ty fotky?“
Vstal, otevřel kufr a vyndal šest albumů.
„To je všechno z tvého domu?“zeptala jsem se.
„Ale kdepak,to je prostě odkudkoliv,abys věděla, jak žiju. A jsou tam i ze Švédska.To jsem si moc přál,abys tam byla se mnou.“
Začal mi ukazovat fotky.
Opřela jsem si mu hlavu o rameno a poslouchala.
Chytil mne kolem ramen a občas mě políbil do vlasů.
I když jsem ho podobou moc nepoznávala,bylo mi s ním dobře.
Čas rychle utíkal.
Pavel se podíval na hodinky a řekl.„Já nevím jak ty, ale já bych si dal něco k pití.Nepůjdeme na chvilku dolů do baru?“
„Kolik je vlastně hodin,“zeptala jsem se.
„Brzy bude půlnoc, Hanči.Pojď půjdeme dolů a domluvíme se,co dál.Jestli chceš,zavezu tě potom domů a fotky si můžeš doprohlídnout zítra, jestli si na mě uděláš ještě chvilku čas.
„Tak a teď ty fotky,“připomněla jsem mu,když mi brýle už seděly na nose.
Nějak se k tomu neměl.Seděl a díval se na mě.
„Asi bych to neměl říkat,ale já jsem šťastnej,že jsi se mnou.I kdyby to mělo být naše poslední setkání, nelituji ničeho.“
|Nevěděla jsem co na to říct.
„Tak kde máš ty fotky?“
Vstal, otevřel kufr a vyndal šest albumů.
„To je všechno z tvého domu?“zeptala jsem se.
„Ale kdepak,to je prostě odkudkoliv,abys věděla, jak žiju. A jsou tam i ze Švédska.To jsem si moc přál,abys tam byla se mnou.“
Začal mi ukazovat fotky.
Opřela jsem si mu hlavu o rameno a poslouchala.
Chytil mne kolem ramen a občas mě políbil do vlasů.
I když jsem ho podobou moc nepoznávala,bylo mi s ním dobře.
Čas rychle utíkal.
Pavel se podíval na hodinky a řekl.„Já nevím jak ty, ale já bych si dal něco k pití.Nepůjdeme na chvilku dolů do baru?“
„Kolik je vlastně hodin,“zeptala jsem se.
„Brzy bude půlnoc, Hanči.Pojď půjdeme dolů a domluvíme se,co dál.Jestli chceš,zavezu tě potom domů a fotky si můžeš doprohlídnout zítra, jestli si na mě uděláš ještě chvilku čas.
Sešli jsme do baru.
Sedli si do malého boxu pro dva a povídali.
Po
chvilce zvážně.„Chci ti něco říct, nevím, jestli to má nebo nemá cenu, z tvých
reakcí to nepoznám.Chvilku se mi zdá, že ano, pak zase že ne.Ale to je
jedno,chci,abys to věděla.“
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář