Internetová láska 18
Otočila se a podala mu klíček a ovladač k televizi.
Pavel mě skoro tlačil k výtahu.
Cítila jsem její pohled v zádech a dovedla si představit, co si asi myslí.
Navíc - byli jsme celkem komická dvojka.
Mužskej, který jako by se vrátil po roce pobytu z hor a zapomněl se zcivilizovat a vedle něj prcek, nesahající mu ani pod ramena.
„Ještě, že jsem si vzala alespoň podpatky,“pomyslela jsem si.
„Baba jedna zvědavá,“ulevil si Pavel ve výtahu.
Zvedl mi hlavu.„Nic si z toho nedělej,Hanči a pusť to z hlavy.“
Při tom jeho mazlivém „Hanči“ mi přejel mráz po zádech. Takhle mi říkal jenom on.
Pokoj byl pěkný, ale nedá se říct, že bych se tam cítila zrovna
dobře.
„Budeš dlouho stát, nebo si půjdeš sednout?“smál se Pavel.„To se jako
připravuješ k případnému útěku?“
„Moc se nesměj, ty to neznáš, že kdo je
připraven, není ohrožen?“
„No tak, už přestaň blbnout a pojď si sednout.
Ještě jsi nepoznala, že se mnou se cítit ohrožená nemusíš?“
Vstal a dostrkal
mě k pohovce.
„Tak teď je to správně,“řekl a otevřel víno.
„Na fotky bys
totiž z té dálky neviděla a brýle bys asi nepoužila.“
„Jak víš, že nosím
brýle?“
„Všiml jsem si jak mžouráš do jídelního lístku. Já vás ženský
nechápu, když nevidím, tak si je nasadím, ne??? Koukej...“ a začal něco lovit v
tašce.