Internetová láska 17
6. 10. 2008
Tak jsme se pomalu courali směrem k hotelu.
Najednou se Pavel zarazil.„Teď to vypadá, že tě fakt lákám na sbírku motýlů. Nabízím ti, že ti ukáži fotky a přitom jsem je nechal v autě.“
Podrbal se ve vousech.
„Víš co, já pro ně doběhnu.“
Představa toho, jak své obrovské tělo dává do pohybu, jak běží k autu a za ním vlaje jeho plnovous mě docela rozesmála.
Přitáhl si mě k sobě.„Co je ti tady k smíchu?“
„Jenom jsem si představila jak běžíš a za tebou plápolají ty vousy.“
„Ty tu mojí chloubu nějak nemůžeš překousnout, že jo?“
„Abych pravdu řekla, nějak nemohu. Vždyť pod tím, čemu ty říkáš chlouba, není ani vidět, jak vlastně vypadáš.“
„Neboj, jsem krásnej,“konstatoval sebejistě a začal se také smát.
„Víš co, kluku. Tedy ne že bych nevěřila ve tvé sportovní schopnosti, ale já se vrátím k autu s tebou a do hotelu dojedeme. Nerada bych tě sbírala z chodníku.“
„Ty,“ plácl mě po zadku.„Už tě poznávám. Legrácky,legrácky a jeden kvůli tobě zapomene na účel návštěvy hotelového pokoje.“
„Hele zavčas toho nechej, nebo mě na ten pokoj nedostaneš.“
Naštěstí byla tma a tak neviděl, že se ještě ve svém věku červenám.
Najednou se Pavel zarazil.„Teď to vypadá, že tě fakt lákám na sbírku motýlů. Nabízím ti, že ti ukáži fotky a přitom jsem je nechal v autě.“
Podrbal se ve vousech.
„Víš co, já pro ně doběhnu.“
Představa toho, jak své obrovské tělo dává do pohybu, jak běží k autu a za ním vlaje jeho plnovous mě docela rozesmála.
Přitáhl si mě k sobě.„Co je ti tady k smíchu?“
„Jenom jsem si představila jak běžíš a za tebou plápolají ty vousy.“
„Ty tu mojí chloubu nějak nemůžeš překousnout, že jo?“
„Abych pravdu řekla, nějak nemohu. Vždyť pod tím, čemu ty říkáš chlouba, není ani vidět, jak vlastně vypadáš.“
„Neboj, jsem krásnej,“konstatoval sebejistě a začal se také smát.
„Víš co, kluku. Tedy ne že bych nevěřila ve tvé sportovní schopnosti, ale já se vrátím k autu s tebou a do hotelu dojedeme. Nerada bych tě sbírala z chodníku.“
„Ty,“ plácl mě po zadku.„Už tě poznávám. Legrácky,legrácky a jeden kvůli tobě zapomene na účel návštěvy hotelového pokoje.“
„Hele zavčas toho nechej, nebo mě na ten pokoj nedostaneš.“
Naštěstí byla tma a tak neviděl, že se ještě ve svém věku červenám.
Vrátili jsme se k autu a za chvíli byli před hotelem.
Paní recepční si mne zkoumavým pohledem prohlídla od hlavy až patě a zeptala se.„Dáma tady bude také spát?“
V ten moment by se „dáma“ nejraději propadla dva metry pod zem.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář