Internetová láska 15
16. 9. 2008
Možná to zavinil ten jeho smích, možná jsem si na pohled na něj
zvykla, ale atmosféra se docela uvolnila.
Způsob jakým mluvil, intonace...to všechno jsem znala.
Odpoledne uteklo jako voda a bylo příjemné.
„Kdy musíš domů?“zeptal se Pavel.
Rozhodla jsem se, že mu neřeknu, že jsem sama doma.„No spěchat nemusím, ale...“
„Já vím,“přerušil mě.„Až budeš chtít, tak řekni a já tě odvezu.“
Chvilku se odmlčel.„Poslouchej, mám v autě plno fotek, abys viděla, jak vlastně žiju. Jenže nevím, jak to tady na tom malém stolečku rozložím.“
„Tak co navrhuješ, prohlédneme si je v autě? Přiznávám, že jsem na ně docela zvědavá.“
„Mám tady rezervaci pokoje, co kdybychom šli tam?“
Podíval se na mě.
Začaly mi cukat koutky.„Bože kluku, to je něco jako pojďte se mnou si prohlédnou sbírku motýlů,jo?“
„Dej pokoj a nezlob,“ odpověděl.„Jsme dospělí a já ti opravdu chci ukázat jenom ty fotky. Vždyť se na mě koukni. Na nějaké znásilňování už nemám ani věk, ani sílu. A navíc, už jako mladý jsem vždycky respektoval přání žen.“
„Ty jsi se nějak rozohnil,“rozesmála jsem se.„No dobře,tak půjdeme. A víš co, nevím proč, ale nějak mne ani nenapadlo se tě bát.“
„Hmmm,“zamračil se.„Tak teď nevím, jestli to mám brát jako poklonu, nebo urážku.“
„Ber to jak jsem to řekla a nehledej v tom nic jiného.“
Chytil mě za ruku.Tentokrát jsem už neucukla, jako v poledne.„Tak já zaplatím a půjdeme, jo?“ Přikývla jsem.
Způsob jakým mluvil, intonace...to všechno jsem znala.
Odpoledne uteklo jako voda a bylo příjemné.
„Kdy musíš domů?“zeptal se Pavel.
Rozhodla jsem se, že mu neřeknu, že jsem sama doma.„No spěchat nemusím, ale...“
„Já vím,“přerušil mě.„Až budeš chtít, tak řekni a já tě odvezu.“
Chvilku se odmlčel.„Poslouchej, mám v autě plno fotek, abys viděla, jak vlastně žiju. Jenže nevím, jak to tady na tom malém stolečku rozložím.“
„Tak co navrhuješ, prohlédneme si je v autě? Přiznávám, že jsem na ně docela zvědavá.“
„Mám tady rezervaci pokoje, co kdybychom šli tam?“
Podíval se na mě.
Začaly mi cukat koutky.„Bože kluku, to je něco jako pojďte se mnou si prohlédnou sbírku motýlů,jo?“
„Dej pokoj a nezlob,“ odpověděl.„Jsme dospělí a já ti opravdu chci ukázat jenom ty fotky. Vždyť se na mě koukni. Na nějaké znásilňování už nemám ani věk, ani sílu. A navíc, už jako mladý jsem vždycky respektoval přání žen.“
„Ty jsi se nějak rozohnil,“rozesmála jsem se.„No dobře,tak půjdeme. A víš co, nevím proč, ale nějak mne ani nenapadlo se tě bát.“
„Hmmm,“zamračil se.„Tak teď nevím, jestli to mám brát jako poklonu, nebo urážku.“
„Ber to jak jsem to řekla a nehledej v tom nic jiného.“
Chytil mě za ruku.Tentokrát jsem už neucukla, jako v poledne.„Tak já zaplatím a půjdeme, jo?“ Přikývla jsem.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář