Internetová láska 14
16. 9. 2008
A ten vousáč se hnal přímo ke mně.
Vrazil mi ten obrovský pugét a natahoval ke mě lopatu, které nejspíš říkal ruka.
Viděla jsem,jak to celé z dálky pobaveně sleduje číšník.
Docela se to ve mě mlelo. Největší chuť jsem měla vstát a utéct.
„Panenko skákavá,tohle se ani vzdáleně nepodobá tomu,co mi poslal na fotce.“
„Tak vidíš,lásko, hned jsem tě poznal.“
Aby ne,proběhlo mi hlavou,jednak jsem poslala fotku současnou,jednak je moje maličkost docela nepřehlédnutelná no a nakonec... byla jsem tu sama,tak by bylo docela s podivem,kdyby si mne spletl s číšníkem.
Jenže on povídal a povídal,moc jsem ani nevěděla co,jenom jsem vnímala jeho hlas...Ano byl to ten samý hlas,co mi už víc než rok šeptal do ucha všechny ty krásné blbosti.
„Ty jsi nějaká celá zaražená...takže zklamání, co?“zeptal se.
„Já nevím, víš,nějak pod těmi vousy marně hledám podobu,co znám z fotek,“koktala jsem.
„No počkej,“zazubil se,„neříkej,že se ti má mužná ozdoba nelíbí.To by jsi mě naštvala.Já si jí totiž pěstuji už tři roky.“
„No já bych tomu zrovna ozdoba neříkala,“ozvala jsem se. „Pamatuješ ještě na české pohádky a na Krakonoše?“
„Abych nepamatoval,ten měl také krásný plnovous a navíc,všechny děti ho milovali.“
„No děti možná“...oponovala jsem. „Ale jak jsi si jistě stačil všimnout,mě už od dětství dělí pěkná řádka let.“
Začal se smát.„Tak teprve teď tě poznávám.To mlčení mi k tobě nějak nepasovalo.“
I ten smích jsem tak dobře znala...
Vrazil mi ten obrovský pugét a natahoval ke mě lopatu, které nejspíš říkal ruka.
Viděla jsem,jak to celé z dálky pobaveně sleduje číšník.
Docela se to ve mě mlelo. Největší chuť jsem měla vstát a utéct.
„Panenko skákavá,tohle se ani vzdáleně nepodobá tomu,co mi poslal na fotce.“
„Tak vidíš,lásko, hned jsem tě poznal.“
Aby ne,proběhlo mi hlavou,jednak jsem poslala fotku současnou,jednak je moje maličkost docela nepřehlédnutelná no a nakonec... byla jsem tu sama,tak by bylo docela s podivem,kdyby si mne spletl s číšníkem.
Jenže on povídal a povídal,moc jsem ani nevěděla co,jenom jsem vnímala jeho hlas...Ano byl to ten samý hlas,co mi už víc než rok šeptal do ucha všechny ty krásné blbosti.
„Ty jsi nějaká celá zaražená...takže zklamání, co?“zeptal se.
„Já nevím, víš,nějak pod těmi vousy marně hledám podobu,co znám z fotek,“koktala jsem.
„No počkej,“zazubil se,„neříkej,že se ti má mužná ozdoba nelíbí.To by jsi mě naštvala.Já si jí totiž pěstuji už tři roky.“
„No já bych tomu zrovna ozdoba neříkala,“ozvala jsem se. „Pamatuješ ještě na české pohádky a na Krakonoše?“
„Abych nepamatoval,ten měl také krásný plnovous a navíc,všechny děti ho milovali.“
„No děti možná“...oponovala jsem. „Ale jak jsi si jistě stačil všimnout,mě už od dětství dělí pěkná řádka let.“
Začal se smát.„Tak teprve teď tě poznávám.To mlčení mi k tobě nějak nepasovalo.“
I ten smích jsem tak dobře znala...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář