Internetová láska 13
26. 8. 2008
Ještě než jsem dorazila na místo,přišla mi zpráva,že díky zácpě na
dálnici bude mít Pavel tak půl hodinky zpoždění.
Pomalu jsem se loudala k místu určení a hlavou se mi honilo všelicos.
Skoro nikdo tam nebyl.Vevnitř u stolu jedl jen jeden manželský pár.
Bylo teplo,tak jsem si sedla na zahrádku.Objednala si minerálku a povídala si s číšníkem,kterého jsem znala.Byl to kamarád mého syna už od základky.
„Vy jste dneska nějaká nervozní, že vy tady máte rande,“dělal si ze mě legraci.
„Hele,nech toho,nebo tě něčím bacím.“
„Ne vážně,docela bych se vsadil,že se za chvíli přihrne někdo s velkou kyticí,“smál se.
„Jo a krabičkou, kde bude snubní prstýnek,že jo,“usmála jsem se já.„Prosím tě nech toho a běž raději pracovat.“
„Bych pracoval, ale není co. Vybrala jste si skvělou dobu na randění.“
„Ach jo,“uvědomila jsem si,„fakt tu nikdo není, takže na obskakování tady budeme jenom my. Tedy to asi dopadne. Budeme pro srandu králíkům.“
Pokaždé,když jsem slyšela zastavit auto, mne oblil pot.
„Má nějaké zpoždění,co,“ozvalo se mi za zády.A u stolu se zase zubil číšník.
„Jo to má,ale nahlášené, tak se nestarej,“odbyla jsem ho.
Zastavilo další auto.
Chvilku se nic nedělo, ale pak se otevřeli dveře.
Klesla mi čelist.
Ve dveřích stál něco jako Krakonoš s dlouhými prošedivělými vousy a v ruce měl velkou kytici růží.
Věděla jsem, že je vysoký, ale to, co tam stálo mělo nejspíš dva metry.
Pomalu jsem se loudala k místu určení a hlavou se mi honilo všelicos.
Skoro nikdo tam nebyl.Vevnitř u stolu jedl jen jeden manželský pár.
Bylo teplo,tak jsem si sedla na zahrádku.Objednala si minerálku a povídala si s číšníkem,kterého jsem znala.Byl to kamarád mého syna už od základky.
„Vy jste dneska nějaká nervozní, že vy tady máte rande,“dělal si ze mě legraci.
„Hele,nech toho,nebo tě něčím bacím.“
„Ne vážně,docela bych se vsadil,že se za chvíli přihrne někdo s velkou kyticí,“smál se.
„Jo a krabičkou, kde bude snubní prstýnek,že jo,“usmála jsem se já.„Prosím tě nech toho a běž raději pracovat.“
„Bych pracoval, ale není co. Vybrala jste si skvělou dobu na randění.“
„Ach jo,“uvědomila jsem si,„fakt tu nikdo není, takže na obskakování tady budeme jenom my. Tedy to asi dopadne. Budeme pro srandu králíkům.“
Pokaždé,když jsem slyšela zastavit auto, mne oblil pot.
„Má nějaké zpoždění,co,“ozvalo se mi za zády.A u stolu se zase zubil číšník.
„Jo to má,ale nahlášené, tak se nestarej,“odbyla jsem ho.
Zastavilo další auto.
Chvilku se nic nedělo, ale pak se otevřeli dveře.
Klesla mi čelist.
Ve dveřích stál něco jako Krakonoš s dlouhými prošedivělými vousy a v ruce měl velkou kytici růží.
Věděla jsem, že je vysoký, ale to, co tam stálo mělo nejspíš dva metry.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář