Internetová láska 12
26. 8. 2008
Tu noc se mi podařilo usnout až ránu.
I když budík byl v pohotovosti,nějak jsem ho neslyšela.
Probudilo mě až zvonění telefonu.
„Lásko,jsem v Praze.Kolem půl dvanácté budu u tebe.“
Nějak jsem se pořád nemohla probudit.
„Haló,jsi tam,“ozvalo se na druhém konci,když jsem pořád mlčela,ospale mžourala na budík a snažila se zjistit,kolik hodin vlastně je.
„Proboha devět,já zaspala,“zamumlala jsem do telefonu.„V noci jsem nemohla spát no a takhle to dopadlo.“
Začal se smát.„Klídek, ještě ti nestojím před barákem.To v pohodě stihneš.“
„Budu se snažit a když tak, budeš muset počkat.Ale teď už mě nezdržuj, víš, kolik toho ještě mám na práci?“
„Tak zatím a už se moc těším.“
„Já taky,“zaklapla jsem telefon.
Začala honička,kterou asi většina žen zná.
Když jsem si myslela,že to v pohodě zvládnu,nemohla jsem najít punčocháče. V hlavě mi hned proběhla slova jedné módní ikony, že správná dáma nikdy nechodí naboso.
„No co,holt nebudu dáma,vždyť je teplo,“pomyslela jsem si.
Ve snaze si namalovat na ksicht obličej jsem si málem vypíchla oko.To pak začalo slzet a rozmazalo mi mé pečlivě vytvořené dílo.
S myšlenkou,že lepší už to nebude jsem zaklapla dveře a za chvíli seděla v autobusu.
V duchu jsem si nadávala,že jsem jako místo setkání určila hospůdku na druhém konci města,když jsem věděla, že auto nebude k dispozici.
Byla jsem celá rozklepaná.
Připadala jsem si jako puberťačka.
I když budík byl v pohotovosti,nějak jsem ho neslyšela.
Probudilo mě až zvonění telefonu.
„Lásko,jsem v Praze.Kolem půl dvanácté budu u tebe.“
Nějak jsem se pořád nemohla probudit.
„Haló,jsi tam,“ozvalo se na druhém konci,když jsem pořád mlčela,ospale mžourala na budík a snažila se zjistit,kolik hodin vlastně je.
„Proboha devět,já zaspala,“zamumlala jsem do telefonu.„V noci jsem nemohla spát no a takhle to dopadlo.“
Začal se smát.„Klídek, ještě ti nestojím před barákem.To v pohodě stihneš.“
„Budu se snažit a když tak, budeš muset počkat.Ale teď už mě nezdržuj, víš, kolik toho ještě mám na práci?“
„Tak zatím a už se moc těším.“
„Já taky,“zaklapla jsem telefon.
Začala honička,kterou asi většina žen zná.
Když jsem si myslela,že to v pohodě zvládnu,nemohla jsem najít punčocháče. V hlavě mi hned proběhla slova jedné módní ikony, že správná dáma nikdy nechodí naboso.
„No co,holt nebudu dáma,vždyť je teplo,“pomyslela jsem si.
Ve snaze si namalovat na ksicht obličej jsem si málem vypíchla oko.To pak začalo slzet a rozmazalo mi mé pečlivě vytvořené dílo.
S myšlenkou,že lepší už to nebude jsem zaklapla dveře a za chvíli seděla v autobusu.
V duchu jsem si nadávala,že jsem jako místo setkání určila hospůdku na druhém konci města,když jsem věděla, že auto nebude k dispozici.
Byla jsem celá rozklepaná.
Připadala jsem si jako puberťačka.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář