Internetová láska 10.
18. 8. 2008
„Ja nevím,“zamumlala jsem.
„Tak mám nebo nemám? Letenku mám opravdu rervovanou,ale co bych v Čechách dělal,kdyby jsi mě nechtěla vidět?“
„Já tě chci vidět,jenom přemýšlím, jestli má cenu začínat něco,co je od samého počátku založené na lži.“
„To je opravdu ten věk pro tebe tak důležitý?“
„Běž do prčič,“vybuchla jsem.„Ten věk na ten kašlu, klidně bych pochopila,kdybys mi pravdu řekl za měsíc,za dva,za rok.Ale ty s tím vylezeš pár dní předtím,než máš přijet.“
„No jo,já vím, ale už se stalo.Tak si to do zítra rozmysli,co chceš.“
Zavěsil bez rozloučení.
„Tak a máš to,“pomyslela jsem si.„Zbývá ti pár hodin na to,aby ses rozhodla.“
Jak bych se asi zachovala já na jeho místě...Nejspíš stejně.
Neměla jsem ani tušení o tom, co bude,až se setkáme a na druhou stranu jsem věděla,že když teď řeknu ne,bude konec.Se vším.Možná si chvilku pobrečím,ale pak budu žít dál,tak jak jsem žila...bez problémů.
Tohle pořád dokola se mi honilo hlavou celý den.
Ten večer jsem se na zavolání ani netěšila.
Pořád ten zmatek v hlavě...stojí mi to vůbec za to?
„Ahoj, tak jak?“ozvalo se hned po zazvonění.
„Já nevím,“šeptla jsem.
„Lásko nechci a nebudu tě do ničeho nutit.Udělal jsem chybu,ale jestli je to důvod,že se všechno změnilo,stejně by to za to nestálo.Člověk totiž chyby sem tam dělá.A pokud by každá chyba byla důvod k rozchodu,nemohli by lidé spolu žít.“
„Máš pravdu,přileť, chci tě vidět,“odpověděla jsem.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář