Internetová láska 1
17. 7. 2008
Sedím u stolu a docela se nudím.
Manžel se dívá na televizi a kluci lítají bůh ví kde.
Nic se mi nechce.
Zapnu počítač a chvilku na něj zírám.
Měla bych dělat něco do práce,ale...
Zkouším karty, reversy,ale ani tohle není ono.
„Proboha, vzpamatuj se,holka,“pomyslím si. „Vždyť ti bylo včera teprve třicet šest.“
Hlavou se mi mihla včerejší oslava.
Bylo to jako vždycky.
S manželem jsme se chytli, protože si pustil televizi a jako kulisu jsme měli fotbal.
Pohled mi padl na odkaz na Pokec. Proč ne, mohla bych se tam mrknout. Ještě nikdy jsem na chatu nebyla.
Rozklikla jsem to a chvilku uvažovala nad nickem. Pak se zaregistrovala.
No jo,ale kam teď?
Vlezla jsem do místnosti 40+.
Chvilku jsem se jenom rozhlížela.
Byla jsem tu nová a moc jsem se nechytala.
Holky se bavily o rodinách, o kterých jsem nic nevěděla a většina lidí mlčela.
To,že si „šeptají“ jsem pochopila o chvilku později,když mi pánové začali psát zprávy typu,„hele co máš na sobě?“ nebo„nechceš se virtuálně pomazlit?“ Taky se tam objevila pozvánka na kafe a příslib,že přijede kamkoliv.
„Tedy virtuální mazlení neznám, ale určitě pojedeš třeba přes celou republiku jenom na kafe,to zrovna. Takhle naivní nejsem,“ pomyslela jsem si a raději na nic neodpovídala.
Jenom jsem přemýšlela,kdo na druhém konci sedí.
Když z mé strany bylo jen mlčení,vzkazy za chvilku přestaly chodit.
Vypnula jsem PC a šla raději dělat večeři.
Manžel se dívá na televizi a kluci lítají bůh ví kde.
Nic se mi nechce.
Zapnu počítač a chvilku na něj zírám.
Měla bych dělat něco do práce,ale...
Zkouším karty, reversy,ale ani tohle není ono.
„Proboha, vzpamatuj se,holka,“pomyslím si. „Vždyť ti bylo včera teprve třicet šest.“
Hlavou se mi mihla včerejší oslava.
Bylo to jako vždycky.
S manželem jsme se chytli, protože si pustil televizi a jako kulisu jsme měli fotbal.
Pohled mi padl na odkaz na Pokec. Proč ne, mohla bych se tam mrknout. Ještě nikdy jsem na chatu nebyla.
Rozklikla jsem to a chvilku uvažovala nad nickem. Pak se zaregistrovala.
No jo,ale kam teď?
Vlezla jsem do místnosti 40+.
Chvilku jsem se jenom rozhlížela.
Byla jsem tu nová a moc jsem se nechytala.
Holky se bavily o rodinách, o kterých jsem nic nevěděla a většina lidí mlčela.
To,že si „šeptají“ jsem pochopila o chvilku později,když mi pánové začali psát zprávy typu,„hele co máš na sobě?“ nebo„nechceš se virtuálně pomazlit?“ Taky se tam objevila pozvánka na kafe a příslib,že přijede kamkoliv.
„Tedy virtuální mazlení neznám, ale určitě pojedeš třeba přes celou republiku jenom na kafe,to zrovna. Takhle naivní nejsem,“ pomyslela jsem si a raději na nic neodpovídala.
Jenom jsem přemýšlela,kdo na druhém konci sedí.
Když z mé strany bylo jen mlčení,vzkazy za chvilku přestaly chodit.
Vypnula jsem PC a šla raději dělat večeři.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář