Ve vaně
Leží ve vaně
Chvíli kouká do hořící svíčky, jak kreslí svým plamínkem po zdech
Hudbu, kterou si dnes pustila, vnímá jen podvědomě
Ta slza, co jí tiše stéká po tváři, je jako malé kapičky, co se srážejí na zrcadle, pomalu putují klikatými cestičkami, občas se spojí, zmizí v nenávratnu...
...jako vzpomínky
Kdysi...dávno...byla ještě docela malá, chtěla znát tolik věcí
...pamatuje si na tátovy ruce...plné lásky, tepla, bezpečí
Pomalu zavírá oči
Obrazy vystupují trochu zřetelněji
První láska
...polibek...nebe nad hlavou
Všechno ze sebe dala...on bral
...a zpátky nechtěla nic...ani nevěděla, že smí
Měla celej svět
A tenkrát myslela, že zná lásku
Uplynulo už mnoho let
Některé vzpomínky rozfoukal vítr, jiné zůstaly
A ona...je vlastně pořád stejná
...stejná...a přeci jiná
Pořád dává...a chtěla by i brát
Možná by měla něco udělat
...ale má strach
Ne strach z pravdy,z bolesti, ze zklamání....spíš z toho...že zklame ona
...že vstoupí někam, odkud se už nedá vrátit
Dnes už ví...co znamená milovat
Ví hodně věcí, o kterých ještě nedávno neměla ani tušení
Cítí, co nikdy nepoznala
A zažila i to, jak může bolet, když ztratíš něco, cos vlastně ani nikdy neměl
Svíčka krátce zaprskala...a zhasla
Bude ještě chvíli ležet tiše...ve tmě
.............kdo ví, co všechno se ještě může stát....